Recenze: Gringo: Zelená pilule - drsná sexy obchodnice, korporátní otrok a revoluční medicína
U Gringo: Zelená pilule jsem se sice v žádném bodě nesmála tolik jako třeba u sloního bukkake v Grimsby (2016), ale přesto považuju film za povedenou akční komedii.
Hlavním hrdinou je kultivovaný slušný korporátní otrok Harold (David Oyelowo), který je tak trochu podpantoflák, a to doma i v práci. V práci ho méně či více viditelnými způsoby ponižuje hlavně kamarád a šéf Richard Rusk (Joel Edgerton) aneb expertní slizoň s možná dobrými úmysly, doma ho pak zvládá finančně (a nijak jinak) vysávat sexy manželka (Thandie Newton). A navíc Harold právě zjistil, že je na mizině a z práce ho možná budou propouštět. Takže na tom, pochopitelně, není moc dobře.
Harold tedy konfrontuje Richarda, který plány na prodej firmy a propuštění Harolda popře, a naopak Howardovi slíbí, že ho čekají světlejší zítřky (pomocí vtipné metafory s mrkví). A že se jede podívat do Mexika, kde firma vyvíjí zelenou pilulku s vysokým obsahem cannabis, která má způsobit revoluci na trhu s léčivými výrobky obsahujícími marihuanu, jestli tamní dodavatelé a odběratelé nezlobí.
Gringo: Zelená pilule: Trailer
A oni zlobí. Nejen kvůli tomu, že v Mexiku se obchoduje jinak než v USA, ale hlavně proto, že Harolda na cestu se svým postranním úmyslem tentokrát doprovází nejen sám Richard, ale i jeho o poznání více sexy a o to drsnější obchodní společnice Elaine (nestárnoucí Charlize Theron), která tak trochu působí pozdvižení všude, kam přijde. Výlet do Mexika se nevyvede tak, jak si tahle trojice představovala. A úplně nejméně to, jak se věci v Mexiku vyvinou, vyhovuje Haroldovi.
Takže když Richard za pár dní, kdy už je zpátky doma v USA, zvedne telefon, dozví se, že Harolda v Mexiku unesli a je za něj požadováno velké výkupné. Následně se rozjede relativně komplikovaná jízda na záchranu/nezáchranu Harolda, obsahující asi o jeden až dva páry vedlejších postav a twistů víc, než by musela (Amanda Seyfried a/ nebo mexičtí recepční tam nemuseli být). Vzhledem k tomu, že film je nabitej jak černým humorem, tak pořádně rozjetou akcí, kterou navíc eskaluje sám Sharlto Copley, snímek baví a těch 110 minut v kině uteče jako nic. Na rozdíl třeba od zážitku z Ready Player One (2018).
Ve filmu se objeví spousta skvělých hereckých výkonů. David Oyelowo je opravdu vynikající herec, který ukázal, že komedie mu není cizí, a byl zdrojem většiny povedených vtipů.
Spoiler: Scéna, při které se sám neobratně, ale přitom s obrovskou vášní mučí, mě bavila jak už dlouho nic.
Joel Edgerton mu zdatně nahrává a dost dlouho výborně balancuje na pozici "největší svině" a "vlastně celkem fajn chlápka" a k tomu ještě dokáže skvěle odehrát scénu s nedořešenou erekcí. Ta na plátně sice nebyla vidět, ale kdo z vás A) má penis, B) měl někdy sex a C) ještě navíc třeba sex, který nešel úplně podle plánu, ocení hereckou finesu Joela Edgertona u telefonu asi ještě víc než my ženy. Charlito byl tradičně zábavný, Amanda Seyfried tradičně nezajímavá nevadila, svůj herecký debut si na stříbrném plátně odbyla i Paris Jackson a rozhodně nic nezkazila, takže nakonec za herecky nejslabší článek považuju Charlize Theron, které - ač jí to nesmírně slušelo - jsem jako jediné tu pózu ultra drsné byznysmenky občas nevěřila.
Scenáristé se na filmu podíleli dva (Anthony Tambakis, Matthew Stone) a možná to je ten největší problém, když chvilku vypráví černou komedii, chvilku romantiku, mezi tím vším "crazy akci" a do toho ještě po divákovi chce, aby byl ochoten se na povel nejen rozesmát, ale možná si i zaslzet. Třeba se mnou se mu to povedlo, ale něco mi říká, že průměrný divák takhle natěšeně reagovat nebude, a ta mnohožánrovost, spletitost a absence nějaké hlubší dramaturgie mu bude vadit. Mne nevadila ani trochu, od filmu tohoto stylu prostě neočekávám kvalitu Občana Kanea (1941).
Co se mi na filmu nelíbilo? Není toho mnoho. Vlastně asi jen přehrávání Charlize Theron; konkrétně nejvíc ve scéně s dvěma investory. To, že příběh byl absurdní, akce se střídala trochu nelogicky a několik postav tam nemuselo být, mi při sledování vůbec nevadilo, nikdy to nepřerostlo do problému, který by mi znemožňoval se bavit. "Gringo" mi nakonec byl bližší než třeba Noční hra (2018), která byla jaksi scenáristicky a režijně chytřejší, ale působila trochu umírněně. Ale ode mě jako od člověka, který se směje ztopořenému slonímu penisu šťouchajícímu skrze sloní vagínu do hlavy Sachu Barona Cohena, nemůžete čekat, že bude preferovat komedii z amerického předměstí nad šílenou jízdou s kartelem po Mexiku. Byť je ten film prostě trochu méně řemeslně povedený.
Co se mi na filmu líbilo? Postava Harolda byla uvěřitelná, procházela skvělým vývoje, vztahy, které během filmu navázal, mi dávaly smysl, a navíc byl zahraný opravdu talentovaným hercem. Líbila se mi dost i hudba a obecně komediální načasování jednotlivých gagů i dojemných momentů.
Spoiler: zejména Haroldův únos sám sebe byl výborný, stejně jako Richardova debata nad tím ,zda zaplatit, nebo nezaplatit výkupné, nebo nečekaně finální smrt Copleyho postavy.
Kartelista posedlý Beatles. Sharlto Copley byl skvělej. Ale kde není, že. Kdo neviděl film Hardcore Henry (2015), ať to dožene. A fungovala na mě jak neustále se měnící atmosféra celého příběhu, tak jeho humor. A to není málo.
Pro koho film je? Pro lidi, co mají rádi černý humor, crazy komedie, akční komedie, ale zároveň se jim líbil třeba podobně střelený film Masterminds (2016) nebo Kiss Kiss Bang Bang (2005). Pro lidi, kteří chtějí vidět film, ve kterém slabošský hrdina nejen dostane, ale i se pokusí zrealizovat poměrně solidní nápad, jak se svému slabošství postavit, místo toho aby byl jen tupá komická stafáž. Pro ty z vás, co ještě nemůžete Oyelowi zapomenout účast ve slabém The Cloverfield Paradoxu (2018). Ale hlavně pro ty z vás, kteří si jednoduše chcete užít kino, zlepšit náladu a vzít svůj protějšek na film, u kterého je asi největší šance, že vás bude bavit oba. "Gringo" má prostě pro každého něco. A ani není nutné před návštěvou kinosálu zkonzumovat nějaké ty THC medvídky.