Recenze #2: Všechny prachy světa - takhle probíhalo vydírání nejbohatšího muže planety. Nebo ne?

Osmdesátiletý Ridley Scott se ve svém nejnovějším filmu inspiroval skutečnými událostmi. A řekl bych, že čím méně toho o skutečných okolnostech Gettyho únosu víte, tím lepší dojem budete z filmu mít, protože jeho zvraty jsou skutečně nepředvídatelné a tak bizarní, že je mohl napsat pouze sám život. Nebo ne? Ale o tom za chvíli...

Ať si o Scottově aktuální tvorbě myslíme cokoliv, je nutno uznat, že řemeslo má stále v malíčku a po této stránce není filmu co vytknout. Mírně tónovaný obraz má mírně retro atmosféru, kamera si krásně hraje s osvětlením, občasné zpomalené záběry jsou působivé... Super. Jen hudba mi přišla taková... zvláštní. Jako poloparodická imitace Wagnera.

Herecké výkony jsou... v pohodě. Nejsou špatné, ale nejsou ani nic extra. Nejzajímavější je Plummer jako starý zapšklý miliardář (nahradil prznitele Kevina Spaceyho měsíc před premiérou), ale je to především tím, že má nejdrsnější hlášky a jeho postava je scenáristy nejjasněji definovaná.

Čímž se plynule dostáváme ke scénáři, který je největší slabinou filmu.

Jak už jsem naznačil výše, v průběhu filmu se odehrají opravdu nečekané zvraty, většinou vyplývající z úplně neuvěřitelných náhod. "OK", říkal jsem si. "Jestli se to opravdu přibližně takhle nějak stalo, tak je to natolik bizarní, že jistě stálo za to zfilmovat to, i když to působí úplně dementně." Ovšem, jak jsem zjistil po filmu, ono se ve skutečnosti 90 procent těch událostí stalo úplně jinak, včetně těch nejlepších point, které byly kompletně vycucané z prstu (například na konci se osudově prostříhává mezi dvěma současně probíhajícími událostmi, které se ve skutečnosti staly několik let po sobě, a každá z nich podstatně jinak).

Takže ta "náhodná demence" mnohých zvratů nebyla napsaná osudem, ale téměř výhradně scenáristy. Což film dost shazuje v mých očích, neboť když už si scenáristé takhle moc vymýšleli, měli si vymýšlet lépe.

Takhle filmu chybí i dokumentární realističnost, i (jakkoliv) nadsazené filmové drama. Chvíli sledujeme uneseného vnuka, chvíli pana miliardáře, chvíli matku s poradcem, dočkáme se mnoha krátkých flashbacků do minulých let... ale pořád nějak není jasné, o kom z nich především má film být, a co se tím vším tvůrci snažili říct.

Plummerův starý pán je téměř karikatura ve stylu Ebenezera Scrooge (byť velmi šťavnatá karikatura, zahraná s velkým gustem) a s realisticky hrajícími Wahlbergem a Williamsovou se poněkud míjí. Dlouhé sekvence vnukových pokusů o útěky jsou poměrně zajímavé, ale - opět - svým žánrem nějak moc nesouvisejí s tím ostatním, co se ve filmu děje. Když pak ve finále filmu některé postavy najednou radikálně změní své chování, nevzpomeneme si na dostatek předchozích motivací, které by jim k tomu dávaly důvod.

Všechny prachy světa na vás budou působit tím lépe, čím méně se budete šťourat v tom, "jak to bylo doopravdy". Pokud se v tom šťourat nebudete, můžete neschopnost scenáristů shodit na vrtkavý skutečný osud a říkat si, že to bylo tak divné proto, že realita byla takhle divná. Ale nebude to pravda...

Hodnocení: 60%

                                        Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE