Retro recenze: Liga spravedlnosti připomíná v lepších chvílích Avengers

Teď k tomu konečně došlo, a moc vzrušující to není.

Superman je mrtvý a pohřbený. Ovšem víme, že v hrobě moc dlouho nezůstane, neboť je v trailerech i na plakátech. Stejně tak víme, že se šest výše zmíněných hrdinů musí dát v průběhu filmu dohromady, aby se postavili strašlivému zlu z jiné dimenze, které hodlá nastolit na zemi peklo (doslova) a jmenuje se Steppenwolf.

To všechno dávno víme z trailerů a jiných reklamních materiálů, takže by se dalo očekávat, že to setkávání týmu a oživování Supermana bude odbyto buď velmi svižně, nebo aspoň dostatečně zábavně / originálně. Bohužel, nic z toho se nestane, a trvá asi dvě třetiny filmu, než konečně celá šestka může vyrazit do společné akce.

Oficiálně je jako režisér uveden Zack Snyder, ale ten před půl rokem film opustil (z důvodu tragédie v rodině) a dokončil ho za pomoci rozsáhlých dotáček Joss Whedon (Avengers). A právě původním Avengers se Liga spravedlnosti podobá ve svých nejlepších okamžicích.

Flash je občas sympaticky legrační jelito (něco jako poslední mladá reinkarnace Spider-Mana). Aquaman je zábavný hardcore alfa samec. Z Batmana si občas ostatní dělají legraci a on je z toho nešťastný... Těchhle svěžích okamžiků je ale ve filmu HROZNĚ MÁLO. A přitom by je tolik potřeboval.

Kromě těch pár svěžích okamžiků totiž ve filmu není skoro nic zajímavého. Místo toho je v něm spousta zbytečně natahovaných zachmuřených konverzačních scén, ve kterých se vysvětlují věci, které jsme věděli dříve než film začal. Takže například sledujeme, jak se Lois Laneová vítá s resurektovaným Supermanem, pak to vítání konečně skončí, ale náhodou zrovna přijede stará paní Kentová a musejí se vítat taky...

Je jasné, že Liga spravedlnosti byla drahá. Je to jasné, protože každou chvíli vidíme spoustu triků, záběry se různě extrémně zpomalují, a když si hrdinové dávají přes hubu, je to hodně hlasité a explozivní. Ale není to v ničem zajímavější, než když si dávali přes hubu Avengers před pěti lety, a po nich mnozí a mnozí další. Hlavní padouchové jsou Steppenwolfovi okřídlení poskoci, kteří (podobně jako v Avengers) představují pouze anonymní masu, do které se dá snadno mlátit. Velká část té digitální vřavy je nepřehledná (i díky špatnému postprodukčnímu 3D) a v IMAX formátu jsem si nevšiml žádných záběrů, které by byly nějak zajímavě komponované.

A proč tam vůbec byl Ironsův Alfred? Kvůli dvěma hláškám? Proč tam byl Cyborg? Protože je černoch? A kde tam byl David Thewlis, uvedený v závěrečných titulcích?

Prostě, i když je ve světle problémů při natáčení nutno ocenit Whedona, který to všechno sestavil do plus-mínus fungujícího filmu, je velice jasné, že nikdo neměl čas na to, aby se zabýval nějakými drobnějšími nuancemi tohoto celého monstrprojektu. Například tím, že i když má tento film jiného kostýmního návrháře, než film Wonder Woman, tak by Amazonky měly mít stejná brnění. A když už je nemají, někdo mohl ve filmu aspoň hodit hlášku o tom, že je to například díky globálnímu oteplování...

Dobrým příkladem tohoto přístupu "je mi to fuk, hlavně ať už je to hotové" je také hudba, kterou tentokrát složil Danny Elfman. Wonder Woman má svůj elektronický hudební motiv. Batman má stejný motiv jako v Batmanovi Tima Burtona z roku 1989. Superman má stejný motiv jako v Supermanovi z roku 1978. Ale všechny tyto motivy zazní během filmu jen asi na 5-10 sekund, a kdybych je neznal z těch předchozích filmů, vůbec by mi nedošlo, že to jsou leitmotivy oněch postav! Ostatní hlavní hrdinové prý (podle rozhovoru s Elfmanem) také mají své (nové) hudební motivy, ale vůbec jsem si jich nevšiml. Pokud na soundtracku vůbec zůstaly, byly sestříhány takovým způsobem, že není identifikovatelné, kterých pár tónů patří ke které postavě.

Nejpozitivnější dojem, který jsem si z filmu odnesl, byl "Hurá, mělo to necelé dvě hodiny." Což je pořád lepší výsledek, než u Batmana v Supermana, ale ne o moc. Spíš si po něm připadám zneužitý.

Hodnocení: 50%