Recenze: Já, padouch 3 - další vydařená dávka kulometných vtípků a mimoňů

Haha, kecám. Není to jiné, je to skoro úplně stejné jako jednička a dvojka...

Scénář je tentokrát trošku vypilovanější, než u dvojky, a obsahuje několik podzápletek, které jsou zdrojem humoru a popkulturních odkazů (především na 80. léta, asi aby film přežili i rodiče). Gru a Dru se sbližují na jakémsi evropském ostrově, jehož ekonomika je celá založena na prasatech, sýru a přebytečné diakritice, což vede k různým vydatně rasistickým a xenofobním vtipům. Současně se Mimoni zúčastní soutěže ve zpěvu a pak bručí ve vězení (a utečou odsud). A současně ten osmdesátkový disco padouch z dvojky provádí svůj strašlivý plán (který může překazit jen Gru s bratrem, pochopitelně).

Film vypadá lépe než oba předchozí díly, a některé vizuální nápady jsou opravdu docela sofistikované, jako například starý televizní seriál, který nejenže vypadá přesně jako hodně jetá VHS kazeta, ale současně je jasně vidět, že obrovský robot, který v něm vystupuje, je ve skutečnosti živý herec v kostýmu (tedy, je to pořád CGI scéna, ale ten robot je animovaný výrazně realističtěji, než cokoliv jiného ve filmu). Nebo skluzavka na sýrovém festivalu. Nebo animovaný Gérard Depardieu v Louvru. Nebo bar "U ožralého jednorožce"...

Pořád ale platí, že scénář je víceméně zbytečný, na jeho vývoji nezáleží, a pokud film doporučuji, tak především kvůli jeho absurdním, vizuálně roztomilým, a především kulometným vtípkům. Není to moc, ale rozhodně to není málo.

Český dabing je docela vydařený, Mimoňové plynule přecházeji z mimoňštiny do češtiny, a Druův vágně evropský přízvuk byl nahrazen vágním hantecem, nebo čím to (oba hlavní hrdiny mluví Lábus).

Hodnocení: 70%