Recenze: Mlčení - pohnuté osudy křesťanů v Zemi vycházejícího slunce

Psal se konec 80. let. Martin Scorsese měl těsně po premiéře hojně diskutovaného Posledního pokušení Krista (1988), když se k němu dostala kniha Shusaka Enda Mlčení. Autor v ní líčí osudy portugalských jezuitských misionářů, kteří v 17. století šířili víru v Japonsku. Mnozí z nich se spolu s tamními křesťany stali oběťmi inkvizice, neboť se kázání evangelia v buddhisticko-šintoistické zemi nesetkalo s pochopením. Autor knihy zemřel v roce 1996, Scorseseho vytouženého filmu podle své předlohy se tedy nedočkal. Snaha o realizaci Mlčení trvala téměř tři dekády; složité financování dokládá dlouhý výčet koproducentů, kterých bylo 8!

Novinka ikonického režiséra Martina Scorseseho vykazuje všechny znaky autorského projektu, který nevznikl pro pobavení publika, naplnění producentské konta nebo sklízení cen. Signifikantní to bylo po zveřejnění oscarových nominací, z nichž si Mlčení odneslo jediný zářez - pro kameramana Rodriga Prieta (Zkrocená hora, Argo, Vlk z Wall Street). Výkon Andrewa Garfielda na nominaci měl také, spolu s Hacksaw Ridge (2016) mohlo jeho jméno na seznamu figurovat hned dvakrát.

Mlčení je komplexní dílo, které nepomrkává na akademiky, ale plně se koncentruje na téma (vztah k Bohu, vlastní a odlišné kultuře). Od diváka vyžaduje trpělivost, pokoru a sebezpyt. Je vůbec s podivem, že na konci roku 2016 v provedení, v jakém jde do kin, vzniklo. Čekají nás totiž necelé tři hodiny téměř bez hudby, doprovázeny vydatným deštěm a řadou působivých přírodních lokací. Budeme sledovat osudy několika postav, které dlouze rozprávějí k Bohu a o Bohu, trpí při pohledu na mučené křesťany a musí se rozhodnout ve věci nejen vlastní budoucnosti.

K ději filmu. Portugalští jezuité Rodrigues (Andrew Garfield) a Francisco Garupe (Adam Driver) se vydávají na japonské ostrovy, aby pátrali po zmizelém otci Ferreirovi (Liam Neeson). Z jeho posledního dopisu je patrné, že veřejně odmítl Boha a vzdal se víry. Jezuité vědí, že křesťanství je v Japonsku potíráno a jeho vyznavači žijí v ilegalitě. Přesto se na nebezpečnou cestu vydávají, protože jak sami říkají "jejich srdce bijí pro Boha". Provází je nevyzpytatelný japonský opilec Kichijiro (Yôsuke Kubozuka), který jim přinese nejednu útrapu. On jim ale vlastně pouze představuje, jací Japonci jsou a proč by se měli své misijní činnosti stůj co stůj vzdát. Rodrigues a Garupe nicméně naváží kontakt s japonskými ilegálními křesťany, vedou mše a křty. Jsou ale prozrazeni, na scénu přichází obávaný inkvizitor Inoue (Assei Ogata) a jeho nesmlouvavé praktiky. Jezuité jsou v Japonsku bráni jako ti, za jejichž slávu budou ilegální místní křesťané krutě trpět. Jak se k tomu oba Portugalci postaví? A naleznou otce Ferreiru?

Scorsese narozdíl od svých starších obdobných filmů (Poslední pokušení Krista nebo Kundun z dramatického života Dalajlámy) uplatňuje v Mlčení přísně pozorovatelský přístup. Divák má s misionáři zakusit celou jejich cestu - od tajného nalodění po finální test síly víry. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme v ilegálních vesnických podmínkách, je tu důležitá fyzická proměna obou titulních herců a jejich syrový zevnějšek.

Snímek není křesťanskou agitkou, postupuje s neochvějně věřícími mladými muže na jejich cestě do neznáma (a možná proměně?). Přísní Japonci a jejich roboticky působící mučící techniky je konfrontují nejen s odpuzujícím násilím (evropská inkvizice nebyla jiná), ale též se světem, kterému nedokáží porozumět. Ve snímku jej kromě drsných scén zastupuje také přírodní živel, mořské příboje, déšť, východy a západy slunce nebo měsíc zářící na obloze plné hvězd. Poznejte se s japonským božstvem a jestli se vám to nelíbí, nemáte tu co pohledávat.

Andrew Garfield v roli mladého Rodriguese prožije až jakési antické drama, pomyslný pád božího anděla. Nebýt přehnaného množství vnitřních monologů, které se neustále ptají na přítomnost Boha nebo na to, jak je možné, že dovolí takové krutosti, bylo by Mlčení ještě efektnější. Jedná se nicméně o snímek, který v mysli zanechá dost zvláštní stopu. Nebudete ho chtít hned druhý den vidět znovu, ale jeho myšlenky a atmosféra bude zrát podobně jako japonské saké. Mě osobně to navíc přimělo zjistit si o Japonsku a jeho náboženských dějinách více.

Hodnocení: 70%