Recenze - Warcraft: První střet

Vzhledem k tomu, že jsem oba předchozí filmy Duncana Jonese (Moon, Zdrojový kód) ohodnotil 90 procenty, byl jsem docela natěšený na to, co tento fanoušek videoher dokáže udělat s obrovským rozpočtem během asi pěti let natáčení a animování (uprostřed čehož mu umřel táta).

A výsledek je... zajímavý. I když zajímavý trochu jiným způsobem, než by epický fantasy film měl být.

Hodně zkratkovitě: Film Warcraft je o tom, jak se na planetu Azeroth (kde existuje takový typický tolkienovský fantasy svět) pomocí zlého portálu dostane Horda zlých zelených orků, kteří chtějí vyhladit zdejší víceméně mírumilovné (ale mezi sebou občas válčící) humanoidy.

Sledujeme osudy mnoha orků z Hordy a mnoha lidí (jsou to vlastně lidi?) z Aliance, těšíme se na blížící se řežbu a zjišťujeme, že vztahy jednotlivců mezi sebou jsou o něco komplikovanější (v obou táborech to mezi vysoce postavenými jedinci různě skřípe). Děj je překvapivě komplexní a rozhodně nejsou orkové automaticky padouši (což je logické, protože za ně hraje polovina hráčů).

Warcraft obsahuje mnoho věcí, které jsou úžasné, nádherné, skvělé.

Orkové jsou samozřejmě stoprocentně digitální a neváhal bych je označit za další významný milník filmových triků. Ty postavy zcela zjevně nejsou lidé, mají velmi nelidské proporce, ale většinu času jim bez nejmenšího problému věříme, že mají emoce, které jim dali jejich herci. A není to dáno pouze technickou stránkou věci, ale také tím, že postavy občas provedou něco odlehčeného, zlomyslného, lidského... Například jedna po druhé žertovně hodí kamínek.

Samozřejmě časem dojde na drcení lebek a metání magických blesků (na obou stranách jsou čarodějové), ale i tady má Jones všechno správně pod kontrolou, akční scény jsou smysluplné, přehledné a tak drsné, jak jen je to v mládeži přístupném filmu možné.

Někdo by mohl mít námitky proti vizuální podobě, která je poněkud přeplácáná, kýčovitá a "příliš stylizovaná", nicméně je mi jasné, že šlo o to, držet se pestrobarevné videoherní předlohy a výsledek je dobrým kompromisem (dokonce i brnění lidí je navrženo tak, aby vypadalo "trochu větší, než je nutné", přesně jako ve hře).

Pokud něco ve Warcraftu úplně nefunguje, jsou to především věci, které se musely stát kvůli věrnosti videoherní předloze.

To znamená, že ve filmu je představeno mnoho postav a mnoho míst, ale skoro žádná/žádné z nich pořádně. Například trpaslíci (skvěle vypadající) jsou ve filmu celkem asi minutu, elfové asi 5 sekund. A během pěti minut poznáme tři města, aniž bychom měli možnost si zapamatovat, jak se jmenují a čím se od sebe liší.

To vše pravděpodobně souvisí s tím, že film byl těsně před dokončením zkrácen o 40 minut, aby měl pouhé dvě hodiny. Následkem toho jsou některé dějové linie poněkud uspěchané, některé motivace postav poněkud nepřehledné a tak dále...

Ale ono to u tohoto filmu moc nevadí. Warcraft byl totiž od počátku koncipován jako hardcore vizuálně nabušená adaptace něčeho, co vždycky bylo tak trochu dementní (a záměrně).

Tudíž jsem byl velmi spokojen s tím, že např. jeden mág se chová jako rocková hvězda a druhý jako nerd. Nebo že nejslavnější herec tohoto filmu hraje tajemnou černou krychli (a není uveden v titulcích).

Jediné, s čím jsem nebyl spokojen, je hudba Ramina Djawadiho, která zaostává za hudbou ze stejnojmenných her.

Warcraft mi připomněl, jak nadšený jsem byl před mnoha lety z Nekonečného příběhu nebo Scottovy Legendy (tedy z filmů, ze kterých dnes už tolik nadšený nejsem). Není to film, který by mě nějakým způsobem dostal do kolen, ale velmi oceňuji, jak se s takovým nevděčným zadáním Jones vyrovnal, a budu moc rád, když film vydělá majlant a vznikne režisérská verze / pokračování. Bavil jsem se podstatně lépe, než u Jacksonova Hobita.

Hodnocení: 70%