Retro recenze: Zdrojový kód - syn Davida Bowieho režíruje velice inteligentní film s vynikajícími hereckými výkony

Než se z toho stačí vzpamatovat, vlak exploduje a všichni v něm zahynou (včetně Coltera)!

Následně se Colter probudí přikurtovaný k lehátku v nějaké kovové rakvi, kde se ho jakási žena v uniformě (na monitoru) ptá, jestli zjistil, kdo umístil bombu. Colter neví, žena řekne něco jako "tak znovu" a Colter se znovu ocitá v úvodním vlaku, přičemž všichni kolem něj jednají stejně jako předtím. Ovšem on si pamatuje vše, co se stalo při "předchozí verzi".

Takže film pokračuje, hlavní hrdina se znovu a znovu vrací do stejného vlaku, snaží se odhalit teroristu, a mezi jednotlivými epizodami se snaží zjistit, kde je to přikurtovaný a kdo ho k čemu využívá...

Tuto hard sci-fi variaci na Na hromnice o den více natočil Duncan Jones, který loni debutoval filmem Moon. O Zdrojovém kódu se dá napsat přesně totéž, co jsem tehdy napsal o Moonu: "Je to velice inteligentní film, s vynikajícími hereckými výkony, a přesto jde o hardcore science fiction, nijak se nezpronevěřující pravidlům žánru."

Nebudu spoilerovat, když prozradím, že Zdrojový kód je přístroj, který umožňuje Colterovi, aby "infiltroval" myšlenky jedné z obětí teroristického útoku ve vlaku (posledních 8 minut jejího života) a v těchto myšlenkách se choval plně interaktivně, jako kdyby byl v plnohodnotném alternativním vesmíru. Tzn. například Colter "ve vlaku" může mobilem zavolat komukoliv na světě a vést s ním smysluplnou konverzaci, i když jde o člověka, kterého Colterův zesnulý "hostitel" neznal a nikdy s ním nemluvil! To celé dělá proto, že stejný (neznámý) terorista hodlá zanedlouho odpálit jadernou bombu uprostřed velkoměsta.

Pokud jako diváci akceptujeme možnost existence takovéhoto "polopohádkového" přístroje, všechno ostatní ve filmu je krásně logické a perfektně do sebe zapadající!

Navíc se hlavní hrdina chová víceméně perfektně logicky, jako trénovaný voják, který se rychle adaptuje na nové prostředí a je odhodlán splnit misi. Menší lapsy v jeho chování se dají vysvětlit jeho dezorientací nebo jsem možná nějakou drobnost napoprvé správně nepochytil (dialogy jsou místo dost kulometné).

Ve dvou třetinách film trošku ztratí tempo a navíc začne být poměrně jasné, jaké bude jeho vyústění. Přesto se na konci dočkáme velice vydařené tečky, která vyřeší všechny případné logicko-časoprostorové paradoxy a současně dá filmu příjemnou, až romantickou pointu.

Takovouhle radost jsem v kině neměl už hodně dlouho a pro milovníky sci-fi jde o naprostou nutnost. Duncan Jones rozhodně musí od někoho dostat sto milionů dolarů na adaptaci nějaké zásadní klasické sci-fi knihy!

Hodnocení: 90%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE