Recenze: Polednice aneb Skvělá Geislerová, originální žánrové hrátky a parné léto

Eliška (Aňa Geislerová) se spolu s dcerou Anetou (Karolína Lipowská) stěhuje do rodné vesnice svého manžela. Situace ohledně jeho (ne)existence je značně mlhavá. Starosta Mráz (výtečný Zdeněk Mucha) přivítá nové obyvatele s otevřenou náručí. Je hrozné dusno. Stěhováci se potí. Obilí dozrává. Starý dům u polí se probouzí k životu. Načež se na scéně objevuje starostova žena Anežka (Daniela Kolářová), která nové obyvatele vesnice v tu nejméně očekávanou chvíli leká, zneklidňuje a varuje. Že by další obětí mohla být Eliška a její dcera? 

Inspirace Erbenovou básní je v případě filmové Polednice opravdu hodně volná. Na imaginární postavu, která straší matky a jejich děti, odkazuje role Daniely Kolářové. Nelze ji ale jednoznačně odsoudit a označit za a priori zápornou. Připomíná oběť a nezhojitelný šrám na kolektivní duši obyvatel vesnice. Jednoznačně skvělý motiv.

Elišku už nebaví vyhýbavě odpovídat dceři na nepřítomnost otce. V jejich domě neteče voda. Nádobí ve dřezu se kupí. Mouchy nedají pokoj. Do postele by Elišku rád dostal "hodinový manžel" Poláček (Jiří Štrébl). Představitel vyhořelého vesnického chlapa, který s lahváčem v ruce vylehává ve špinavých ponožkách na lehátku a čeká na zatmění Slunce, budí smích i soucit. Eliška je narozdíl od něj poměrně emancipovaná žena. Což hororovému žánru nesvědčí. Mnohem lépe film funguje jako psychologický thriller, kdy se Eliška dostává hlouběji a hlouběji do své beznaděje, bezmoci komunikovat s vlastní dcerou. Sem tam přijde povedená lekačka, dobře nasazený hudební podkres a ruchy. Žánrový koktejl chutná velmi dobře.

Aňa Geislerová se zhostila role matky, která je na všechno sama, prvotřídně. Je akční, hraje mimikou i fyzicky (památná scéna se zatloukáním oken). Na rozdíl od ní je její filmová dcera (Karolína Lipowská) poměrně klidnou bytůstkou, s níž jen tak něco nezacloumá. Prostě si jde hrát s dětmi z vesnice, poruší slib, vydá se na pole a dozví se něco, co se dozvědět neměla. Ale tím, kdo trpí a kdo film táhne, je Geislerová.

Kvůli ní, autenticky natočenému venkovskému prostředí a žánrovým hrátkám stojí za to na Polednici zajít. Jenom prosím pěkně nečekejte horor dle výkladu filmových encyklopedií. Na vzniku snímku se podíleli Matěj Chlupáček (producent) a Michal Samir (scénář), kteří se nikdy nebáli experimentovat a jít proti proudu. Tímto snímkem mají našlápnuto k největšímu komerčnímu úspěchu.

Hodnocení: 70%