Retro recenze: Rodinný film - Zábava s Karlem Rodenem? Možná budete překvapeni (TV tip)

Bohužel, je to natolik netradičně vystavěný film, že se o něm nedá prakticky nic napsat bez výrazného spoilerování (ani o čem je / co se v něm děje). Pokud chcete být překvapeni, nečtěte dál a vydejte se do kina, ale pozor: Rozhodně vám z tohoto filmu nebude příjemně a pokud nebudete dost odpočatí, je možné, že usnete. A rozhodně bude spousta lidí, očekávajících "rodinnou zábavu s Rodenem" odcházet z kina před koncem filmu a bude vás rušit.

Byli jste varováni...

Film je o čtyřčlenné rodině: Otec (Roden), matka, patnáctiletý syn a o něco starší dcera. Ale už tato první věta není zcela přesná, protože otec s matkou brzy po začátku filmu odletí s rodinným psem kamsi na druhou stranu zeměkoule plavit se na jachtě a pak se až do poslední třetiny filmu neobjeví (s výjimkou krátkých Skype hovorů). Ano, jde pravděpodobně o bohatou rodinu, ale ani o tom film není.

Zatímco jsou rodiče pryč, děti si ve velkém bytě užívají. Dočasně se sem nastěhuje dceřina kamarádka. Té je něco přes 20, je sexy a začne víceméně z nudy znásilňovat patnáctiletého bratra. Ale ani o tom film není.

Syn je záškolák (možná následkem toho znásilňování) a otcův bratr se to snaží řešit, ale ani o tom film není.

Někdy okolo poloviny filmu jachta rodičů ztroskotá, ale nevidíme z toho ani sekundu. Dozvíme se to tak, že vidíme, jak osamělý pes doplave na osamělý ostrov a následně sledujeme asi dvacet minut (po částech), jak tam umírá velmi naturalisticky hlady a zimou. Ale ani o tom film není. Ani o tom, jak se sourozenci vyrovnávají se zmizením rodičů.

Film dokonce není ani o tom, že se v poslední třetině zjistí, že A) rodiče přežili, B) syn má vážně nemocnou ledvinu, C) Synovým otcem není Roden, nýbrž jeho bratr, se kterým mu manželka kdysi zahnula.

Film není o ničem z toho, ale současně tak trochu o tom všem.

V recenzi režisérova debutu Příliš mladá noc (2012) jsem psal, že má "hutnou atmosféru", a totéž platí o Rodinném filmu (2015). V tomto případě je navíc podpořena vyšším rozpočtem a místy skvělou kamerou. Je to ovšem hutná, pomalá atmosféra, která může leckterému divákovi připadat nerozeznatelná od "artové onanistické nudy".

Spousta "zápletek" se ve filmu nijak nevyřeší a nedospěje k žádné katarzi obvyklého typu (proto "zápletek" v uvozovkách). Film je v tomto ohledu vzácně konzistentní a místo příběhu, který bychom očekávali, nám předkládá třeba několik minut nějaké staré televizní pohádky (na kterou se náhodou hrdinové dívají) nebo mnohem více minut osamoceného psa na ostrově. Čeká nás velká spousta scén, které jsou nastíněny, rozehrány a pak doslova "vyhnijí" a zastaví se, případně jsou ustřihnuty uprostřed a už se v nich nikdy nepokračuje.

Jsem si plně vědom, že takhle napsané to zní nebezpečně podobně jako třeba Decibely lásky (2016), ale po pár desítkách minut není nejmenších pochyb, že v Rodinném filmu je každá sekunda zcela záměrná, precizně vymyšlená a skvěle zahraná. A musím uznat, že na mě film velmi silně emocionálně zapůsobil. Tak silně, že už ho v životě nechci vidět, ale rozhodně nelituju toho, že jsem ho viděl.

Je to rozhodně artfilm ve všech významech toho slova a od distributora je velmi neuvážené, že ho uvádí do standardní filmové distribuce, navíc s reklamní kampaní, která diváka nijak "nevaruje". Pokud na tento film půjde na základě plakátu a traileru do kina např. fanoušek Viewegha, čeká ho doslova peklo. (A dobře mu tak.)

Jak už jsem psal, Rodinný film je velice zajímavé dílo a jakási plnohodnotná vizitka mladého tvůrce, který vysoko ční nad většinou ostatních českých (resp. v Česku vystudovaných) tvůrců. Je to příslib velkých věcí. Ale nebudu se vůbec divit, když ho někteří kolegové ohodnotí 100% a jiní 20%... Když napíšu, že "je jako to nejlepší od Michaela Hanekeho", někteří z vás to budou brát jako doporučení a jiní ne. Ale v českém rybníčku je to velmi významná událost.

A přesně tak jsem to myslel...

Hodnocení: 70%