Recenze: Lovci a oběti - cesta do hlubin dlužníkovy duše

Nevím jak vy, ale já JSEM PŘIPRAVEN!

První, co vás uděří v tomto filmu do očí a ostatních smyslů, je jeho strašlivě nízký rozpočet. Tvůrci neměli na studio a kulisy (takže se všechy interiéry natáčely v náhodných reálných bytech a kancelářích), neměli na střih zvuku a postsynchrony (takže se při střihu obrazu mění zvuková ambience a hlasitost dialogů), neměli na barevné korekce (takže několik záběrů v rámci jedné scény vypadá barevně zcela jinak) a neměli na herce (takže mnoho rolí hrají lidé, kteří hrát neumějí, ani se o to nesnaží, ale zato se o nich psalo v Blesku).

Nevím, kolik přesně film stál, ale vypadá to, že tvůrci si byli vědomi svých omezených prostředků a snažili se v postprodukci svým plným nasazením zachránit, co se dalo, a co nestojí moc peněz - takže např. se střihem a hudbou si docela vyhráli. Ale pořád film působí strašlivě amatérským dojmem, takže jsem si několikrát v jeho průběhu zcela nelogicky říkal "Jo, tohle laciné YouTube video je o dost lepší než většina ostatních laciných YouTube videí, jaké příjemné překvapení!", zcela zapomínaje, že se dívám na film, který je nasazen do normálních kin za normální vstupné.

Výsledek audiovizuálně není tak strašlivý jako Magnuskovy filmy nebo Poslední výkřik, ale má k nim dost blízko. Neznám samozřejmě technické detaily, ale rozhodně znám filmy, natočené na iPhone, které vypadají lépe, než Lovci a oběti.

Pokud jsem to dobře pochopil (ale možná se pletu), film Lovci a oběti režíroval jako svůj debut tento člověk, který pravděpodobně pár filmů v životě viděl, rád z nich cituje, je schopen natočit a sestříhat akční megascénu se zpomalenou kamerou tak, že vypadá jako kdyby stála 2000 Kč (i když ve skutečnosti stála jen 500 Kč), ale nemá naprosto žádné tušení o tom, co je to námět, scénář nebo dramaturgie. Naprosto žádné.

To znamená, že aby bylo aspoň trochu pochopitelné, co se ve filmu děje, každou chvíli musíme poslouchat dlouhé voiceovery, ve kterých je vysvětlováno to, co tvůrci neuměli odvyprávět filmem.

To znamená, že i když se tvůrci chlubí, že film vznikl "podle skutečných příběhů", působí většina jeho postav a zvratů velmi kokotsky a vycucaně z prstu.

To znamená, že když se ve filmu má na někom objevit luxusní oblek, je jasně patrné, že ho někdo zapůjčil a herci nepadne.

To znamená, že spolu v jedné scéně mluví postavy A a B a okamžitě po ní následuje scéna, kdy někde jinde postava C sděluje postavě A, že s ní chce mluvit postava B. A vsadím se, že tvůrci budou nyní protiargumentovat slovy "Ale B při té první scéně jestě nevěděl, co přesně chce A nabídnout", nebo dokonce "Ale tak to doopravdy bylo!" a bude jim tudíž má výtka připadat hrozně nefér.

A především to všechno znamená, že i když Martin Kraus v hlavní roli není špatný herec, jeho Jakub je vrcholně nesympatický, neboť celý film dělá totéž: Někde si půjčí peníze od zlých lidí, nemůže je vrátit, půjčí si někde jinde, zlí lidé ho zmlátí, Jakub jim dluh vrátí, zlí lidé řeknou "haha, fuck you, musíš nám dát ještě jednou tolik, protože proto, fuck you", Jakub něco krátce zamručí pod fousy a jde si někam půjčit další peníze. Toto se opakuje během film čtyřikrát nebo pětkrát dokola, až se nakonec objeví supermafián Tomáš Hanák (který možná je a možná není Jakubovým otcem) a vše zázračně vyřeší, bez jakéhokoliv Jakubova přispění.

A také to znamená, že když se v tomto bahně objeví někdo s filmovými zkušenostmi a vystřihne nějakou menší etudku (například Marek Vašut nebo Tomáš Hanák, který rozhodně nehraje hlavní roli, jak se tvůrci snaží naznačovat), tak je to vlastně hrozně příjemné překvapení, neboť to vyzdvihuje film na mnohem lepší level (tedy od hrůzy k něčemu téměř snesitelnému).

Tedy, ještě stručněji shrnuto: Lovci a oběti jsou jako amatérštější verze Hranařů nebo Bonů a klid 2. S podobně debilním dějem, ale s podstatně lacinější výpravou a horší řemeslnou stránkou.

Pokud se tohle objeví v našich kinech, začínám být přesvědčen o tom, že by se i moje filmové veledílo mělo objevit ve standardní distribuci (aspoň na týden), aby mohlo vyhrát nějaké České lvy a já si pak dal do nosu na nevegetariálnském večírku.

Hodnocení: 30%