Recenze: Píseň moře - irský animák připomínající filmy Hayao Miyazakiho

Malý kluk žije na ostůvku v majáku s otcem a němou sestřičkou, která se narodila v den, kdy se jim utopila máma. Zásadní zápletka tkví v tom, že sestřička je ve skutečnosti tulení víla (stejně jako byla máma) a je nutno sehnat pro ni tulení kožich dřív než bude půlnoc, jinak všechno zničí prokleté sovy. Nebo něco v tom smyslu.

Píseň moře má nádhernou výtvarnou podobu. Unikátní stylizace, jednoduchá ruční kresba kombinovaná s poloabstraktními digitálními texturami... Vypadá to velice, velice, poutavě.

Tím mám ale na mysli to, jak obrázky na plátně vypadají, a nikoliv to, jak se pohybují. Z animačního hlediska je to značně slabší a při některých složitějších scénách tvůrci prostě kapitulují a místo animace vidíme prolínačky pouhých dvou-tří obrázků za sekundu.

A co se týče děje, je zřejmě natolik ukotvený v irských legendách, že se v něm nekdo bude značně ztrácet a zapomínat, které to divné jméno patřilo kterému divnému páprdovi a jaký má vztah k ději. Chápal jsem, že se většinu filmu děje něco velmi dramatického / dojemného / roztomilého, ale neustále mi unikalo, proč se někdo chová chvíli tak a chvíli onak, jakému nebezpečí jsou ve který okamžik hrdinové vystaveni, proč se složitě reší to, co se mohlo před hodinou vyřešit snadno, atd...

V tomto ohledu (tedy co do námětu) mi Píseň moře VELICE připomínala některé psychedeličtější filmy Hayao Miyazakiho (konrétně třeba Ponyo, také o mořské holčičce). Záleží na vás, jestli to budete brát jako pochvalu.

Hodnocení: 70%

P.S: Film je v našich kinech nasazen titulkovaný i dabovaný.