Recenze: Nezlomný by chtěl být duševně povznášejícím velkofilmem

Nezlomný (2014) by chtěl být duševně povznášejícím velkofilmem ve stylu hollywoodských podívaných minulých desetiletí, ale daří se mu to jen částečně. A i kdyby se mu to podařilo stoprocentně, pravděpodobně by v roce 2015 působil podivně archaicky.

Celý film se nese v předvídatelném rytmu dramatických událostí a flashbacků z "lepších časů", ve kterých jsou pohlední mladí lidé (Zamperini a jeho přátelé) vystavováni nejrůznějším nepřízním osudu. Ale ať jsou to jakkoliv brutální a hnusné nepřízně, pořád to všechno vypadá trochu jako televizní reklama na vodu po holení, je to sterilní, "na jistotu" a prvoplánovitě citopudné.

Angelina se pečlivě vyhýbá jakékoliv kontroverzi a jakýmkoliv pochybám o dokonalosti hlavního hrdiny. Všichni Zamperinimu ubližují prostě proto, že jsou padouši, zlí lidé a dělá jim dobře ubližovat hodným lidem.

Ve filmu je ledacos vydařeného: Především snová kamera Rogera Deakinse, lyrická hudba Alexandra Desplata a andělské obličeje hlavních představitelů, kteří se jistě budou líbit divačkám a gayům (čímž rozhodně nechci kritizovat jejich herecké schopnosti, které jsou slušné).

Po celých dlouhých 135 minut se ale film nikdy nestane ničím víc než součtem svých průměrných až nadprůměrných elementů. Nijak mě nestimuloval intelektuálně ani jinak (jsem nyní hetero), ničím mě nepřekvapil (kladně ani záporně) a nevzbudil ve mně ani nejmenší zájem o osudy skutečného Zamperiniho.

Hodnocení: 60%