Náš člověk ve Varech: Cena pro Martu Kubišovou, sympatie Leviatanu, Chlapectví a Kláře Issové

Nejdříve k viděným snímkům. Za absolutní vrchol festivalu považuji na poslední chvíli viděný a v Cannes cenou za scénář ověnčený Leviatan, ruské mistrovské dílo až jóbovských rozměrů, ke kterému se mimochodem během samotného filmu přímo explicitně odkazuje.

Úsměv během sledování Leviatanu ale spíše tuhne, naštěstí proto na pomoc přispěchal můj belgický oblíbenec Fabrice Du Welz se svým filmem Aleluja. Na první pohled se příběh plný krvavých vražd komediálně nejeví, jeho úchvatná absurdita ale minimálně po prvním aktu méně konzervativní diváky uhrane a strhne. V momentě, kdy nám film ovšem přišel nejzábavnější, zvedla se jedna z divaček, křikla, že jsme "trapní a zvrácení" a grandiózně odešla i se čtvrtinou sálu.

Zapomínat by se nemělo ani na úchvatnou akční žánrovku '71 odehrávající se právě tou dobou při nepokojích v Belfastu.

Čemu se naopak vyhnout dal najevo jakýsi zábavný anonym, který u pokladen vyvěsil následující výstrahu:

To já osobně jsem naopak začal namísto odrazování diváky do kina lákat. A rovnou na náš film, prostřednictvím rozdávání lístků na Boyhood se vzkazem.

Dost znepokojujícím prvkem festivalu se pak pro mě stal černošský herec s maskou přes oči a se sluchátky v uších, kterého jsem potkával několik dní snad na všech místech, kterými jsem procházel. Vzhledem k tomu, že nemohl nic vidět ani slyšet, mi přišel svou perfektní koordinací v prostoru přinejmenším zvláštní.

Nebyl by to ale správný filmový festival, kdyby nedošlo na mnoho pracovních plánů do budoucna. Jedním z nich se tak stal i neporušitelný slib s Klárou Issovou. Slíbili jsme si společný film, je se tak snad na co těšit.

Velmi mě potěšilo divácké ocenění Magického hlasu rebelky od Olgy Sommerové. Nepamatuji si totiž, kdy naposledy vyhrál tuto cenu v Karlových Varech dokument. Samotné zakončení pak splnilo mou klasickou tradici "nikdy záhadně nevidět vítězný film" a začala tak cesta za jeho sehnáním. Do příštího roku času dost, tentokrát s číslicí 50 a snad alespoň stejným počtem dobrých filmů, spolupracovníků i doprovodných akcí.

A kdyby vám snad chyběla oficiální ocenění snímků 49. Mezinárodního Filmového Festivalu Karlovy Vary, najdete je zde.

Text a foto: Matěj Chlupáček, režisér a producent