5. týden-kinopremiéry: Chris Pine agentem, Ondřej Sokol režisérem, slavné herečky blízko od sebe a obnovená premiéra kultovního Koyaanisqatsi
Agent Jack Ryan je znovu zpátky. Po přehlídce hvězdných herců ho ztvárnil "zelenáč" Chris Pine za režisérského (i hereckého) dohledu Kennetha Branagha. Minimalistická akční oldschoolovka je na světě. Autor Thora (2011) se nezapře. Nechybí dobře napsané dialogy, humor a řada hereckých hvězd (Kevin Costner, Keira Knightley). Jacku Ryanovi: V utajení (2014) dáváme 75%, recenze filmu najdete zde.
Uhlazený Aaron Eckhart si zahrál Frankensteinovo monstrum, které se zapojí do boje démonů s chrliči. Proč? Nejde o nic menšího než o budoucnost lidstva. Na zběsilou akční fantasy nepůjdete kvůli příběhu. Jde nicméně o po
měrně zábavnou ujetost, ve které se bohužel pohříchu hodně mluví. Ale hraje tu Bill Nighy, ten je opět jedinečný. Filmu Já, Frankenstein (2014) dáváme 50%, recenze si přečtěte zde. Proč se ale snímek jmenuje tak, jak se jmenuje, když se postava Frankensteina objeví jen na začátku, tak to vážně netuším...
Do kin míří i komorní drama Blízko od sebe (2013), v němž řeší po smrti manžela Meryl Streep vztah se svými třemi dcerami (Julia Roberts, Julianne Nicholson, Juliette Lewis). Nenápadný snímek není pro slabé povahy. Ale pokud máte rádi herecké koncerty, dusnou atmosféru doprovázenou cynickým humorem a přepisy divadelních her, je film Blízko od sebe tou ideální volbou. Dáváme 75%, recenze si přečtěte zde.
Originální debut si přichystal herec a divadelní režisér Ondřej Sokol. Černohumorná kriminálka Krásno (2014) vznikla za přispění fanoušků, vykazuje znaky komediálních gangsterek, ale v ději, aby se vyznal inspektor Clouseau... Film tedy objektivně řečeno dělá chyby, ale buďme za každou podobnou vlaštovku, odklon od opatrného mainstreamu, rádi. Recenze Krásna si přečtěte zde.
Dále můžete zajít na koprodukční snímek Cizí oběd (2013). Co všechno ovlivní záměna jednoho jídla, to vám na pozadí indické Bombaje vypoví režijní debut Riteshe Batry. Hodno pozornosti. Recenze si přečtěte zde.
Do kin vstupuje i novinka Kena Loache, dokumentární snímek Spirit of ´45 (2013). Autor je znám především pro svá tragikomická, sociálně laděná dramata. Proto nepřekvapí, že dokument tak trochu s nostalgií vzpomíná na poválečnou Británii, kdy se podniky, společnosti, zdravotnictví apod. dostávalo pod správu vlády labouristů. Lidé se nestyděli za dělnická povolání a drželi při sobě. Dokument kombinuje vzácné archivní záběry spolu s živými výpověďmi pamětníků. Loach si samozřejmě neodpustí kritiku Thatcherismu, kdy se skoro všechno v 70. letech znovu zprivatizovalo. Tuzemský divák ovlivněný historickou zkušeností československého komunismu to nicméně bude vnímat jinak, značně cynicky...
Nakonec vám představíme jeden slavný dokument. Koyaanisqatsi (1982) se představuje v obnovené premiéře díky Projektu 100. Po 31 dílo vůbec nezestárlo. Audiovizuální meditace staví vedle sebe přírodu a město. Mraky a stroje. Slunce a semafory. Vše ve velmi důmyslně zpomalených-zrychlených sekvencích (epileptici by se filmu měli vyhnout) a za doprovodu minimalistické, ale mocné hudby Philipa Glasse. Lidské hemžení nahlíženo z ptačí perspektivy může působit poněkud legračně, nesmyslně, vyprázdněně. Nejde nicméně o obžalobu lidského rodu, ale o nalézání poetiky tam, kde by ji leckdo vůbec nehledal. Jednoznačně stojí za pozornost.