Retro recenze: Pád Bílého domu - něco mezi Smrtonosnou pastí a seriálem 24 hodin

Mike Banning (Gerard Butler) je šéfem ochranky prezidenta Ashera (Aaron Eckhart) a současně jeho přítel. Během jedné tragické noci zachrání prezidentovi život na úkor První dámy (Ashley Judd). V rámci profese to samozřejmě bylo správně – ochrana prezidenta je prioritou. Asher přesto nese Banningovu volbu těžce a nechá ho přeložit do kanceláře poblíž Bílého domu. O 18 měsíců později Manning stále sedí v té samé kanceláři, když dojde k útoku na Bílý dům. A instinkt je instinkt, takže Banning vyrazí do boje s jednoduchou logikou: Co se hýbe a nevypadá jako Američan, to rychle zemře.

Režisér Antoine Fuqua nikdy nebyl příliš zkušený malíř, pokud budeme mluvit o drobnokresbě charakterů. Většinou se spoléhá na snadno čitelné znaky, díky kterým víme, že velitel elitní jednotky je správňák, protože má tvář Bruce Willise (Slzy slunce), Denzel Washington kope za obě strany, neboť policisté nenosí na krku obří kříž (Training Day) a Chow Yun-Fat je boží prostě proto, že je to Chow Yun Fat (Střelci na útěku). V Pádu Bílého domu nepracuje jinak. Pokud máme chápat, že jsou si pan prezident a Banning blízcí, musí být film otevřen přátelským boxerským soubojem v ringu s ještě přátelštějším glosováním. Pokud pan prezident dostane od "za chvíli mrtvé" manželky hodinky po dědečkovi, musí je mít později položené před fotkou zemřelé první dámy, aby došlo i těm nejméně důvtipným, že mu chybí. Je bez debat, že tohle všechno je otázka scénáře. Je nicméně prací režiséra, aby dokázal podobné polopatické momenty nenásilně vyprávět. A tady Fuqua nikdy nebyl silný v kramflecích a nejspíš ani nebude. Je příliš doslovný, neumí takové situace podpořit a platí to i pro hrátky v Bílém domě.

Pak je tu ještě jedna podstatná věc, která pro lokální publikum mění dynamiku filmu. Češi znají Bílý dům převážně z filmů a obrázků. A stejně tak opodál stojící Washington Monument (to je taková ta "špička", kterou hrozně rádi filmaři ničí). Pro americké publikum může být vtrhnutí na prezidentskou půdu zdrcující, oživovat traumata z 11. září a působit jako reálné nebezpečí. Pro průměrného Čecha je to spíše taková jízda na pouti. Žádný šok, opravdový pocit ohrožení, nebo snad opovržení nad tím, co zrovna nepřátelé v kuklách dělají. Čistá adrenalinová atrakce. Ale líbivá, o tom žádná.

Je čas napsat o tom, co ve filmu šlape. V prvé řadě nevybíravá akce, v niž sice Butler funguje napůl (o co je lepší ve fyzičtější části, o to horší je jako klasický chrlič hlášek), ale díky eRkové přístupnost a přehlednému střihu si každý souboj tělo na tělo divák skutečně užije. Podobně potěší i střelba (tolik rudých skvrn nebylo na stěny v rámci jednoho akčního filmu naházeno už dlouho). Tohle zkrátka není další neškodná žánrová pohádka, v níž by se kulky po nárazu do těla okamžitě vypařily. Tady rány opravdu bolí.

Scénář je samo o sobě samozřejmě hrozná pitomost (v tomto případě navíc minutu od minuty hloupější - především není vhodné moc přemýšlet nad zápletkou, která klidně obětuje celý národ pro 5 rukojmích), ale body k dobru si získává za to, že z teroristů dělá frajery, kteří mají navrch. A není to jen podle logiky "kdy se to zrovna hodí". Film celou dobu pracuje s myšlenkou, že si ta skupinka cvoků dala na svém plánu opravdu záležet. Podobných schopných soupeřů se v žánru moc nerodí.

Pokud Fuqua někde akci nezvládá, je to s helikoptérami/letouny a vůbec vším, co se rychleji hýbe (úvodní bouračku nevyjímaje), kdy namísto poctivě šrotovaného plechu vidíme CGI druhé kategorie. Podobnými momenty dává film vzpomenout na technicky tragické finále Smrtonosné pasti.

Čímž se pomalu dostávám k největšímu ALE. Tahle látka měla přistát na stole právě Johnu McClaneovi. Nebo ještě lépe – Jacku Bauerovi. Ono si ostatně není těžké představit, že film vznikl na základě odmítnutého scénáře k celovečerní verzi 24 hodin. Pokud si totiž odmyslíme jméno hlavního hrdiny, je to celé jak střižené podle zmíněného seriálu, v němž slavný agent pravidelně ochraňoval pana prezidenta (a stejně drsně a bez slitování likvidoval nepřátele). Pád Bílého domu každopádně neprodělal, takže si studio variantou s Butlerem neuškodilo. Ale kdyby byl v hlavní roli charismatický Kiefer Sutherland, věřím, že by to dojem (i tržby) o něco vylepšilo.

Hodnocení: 60%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE