Klip (2012), drama srbské režisérky Maji Milos, letos zvítězil na MFF v nizozemském Rotterdamu. Příběh o Jasně, která prožívá svou pubertu opravdu naplno, vyhnal z karlovarského kinosálu nemálo diváků, vlastně divaček. Ve snímku se totiž objeví hned několik otevřeně sexuálních scén, které si nezadají s pornografickou produkcí.
Jasna ovšem není jen po sexu lačnící mladá dívka. Snímek pojednává i o blížící se smrti jejího otce, o komplikovaném vztahu Jasny s vlastní matkou a nebo o vlastenectví. Navíc je třeba ocenit využití nových komunikačních prostředků, především mobilních telefonů, kterými jsou natáčeny někdy celé scény filmu. Tím se z Klipu stává jakési programové prohlášení všech mladých, znuděných, ale i ztrápených uživatelů moderních komunikačních technologií.
Nechme se překvapit, jestli se film setká alespoň s podobným úspěchem, co nová Hřebejkova "přisprostlá" komedie Svatá čtveřice (2012). Tam se také řeší sex, ale narozdíl od Klipu jen v náznacích. Klipu dáváme 50%.
Let´s Dance: Revolution (2012) je naopak filmem, na který se nemusíte bát poslat své tance a hudby chtivé ratolesti. Emily a Sean spolu zprvu jen tančí, potom se ale intimně sblíží. Což se nelíbí Emilyinu otci, který nechce, aby se jeho dcera poflakovala po městě s vyhlášeným floutkem z tanečního gangu. Tolik k příběhu. Let´s Dance: Revolution nezůstává ničím dlužen svým předchůdcům. Plno hudby, tance, romantiky, ale i trochu toho dramatu a nespravedlnosti, která všechny mladé dokáže naštvat. Snímek jsme neměli možnost vidět, recenze si můžete přečíst zde.