Tělo na tělo
37%
Příběh oprávněně zapomenutého průšvihu započal koncem 80. let, kdy scenárista Alan B. McElroy (Halloween 4) sepsal draft s názvem Legion o bývalém losangeleském poldovi, jenž má vystopovat běsnícího agenta CIA na vražedné stezce. O scénář nebyl valný zájem, přestože se kolem něj chvíli točil Dolph Lundgren. Po premiéře senzačního Matrixu roku 1999 se odmítaného konceptu chopil Peter M. Lenkov, jenž scénář kompletně přepracoval a osázel ho motivy poplatnými obdivovaným inovacím sester Wachowských.
Režie nakonec pod produkčním dohledem Franchise Pictures připadla nezkušenému thajskému filmaři s přezdívkou Kaos, jenž se slušným obsazením a sedmdesátimilionovým rozpočtem umožňujícím divoké kaskadérské kousky a salvu efektních výbuchů splácal ten nejrutinnější a nejhloupější patvar své doby. Tvrdí to alespoň kritický konsenzus, podle něhož je Tělo na tělo přepálené, plné klišé, hloupých dialogů a nekoherentních zvratů.
„Akční film s Antoniem Banderasem a Lucy Liu, Ballistic: Ecks Vs. Sever, vypadá jako promo k videohře. Má příběh, který působí jako pátá epizoda neúspěšného akčního seriálu, a konstantně přivolává očekávaný bolehlav," všímá si Keith Phipps z AV Club. Naloženo dostává zejména režisér, jenž se zamiloval do dostupné pyrotechniky a na publikum chrlí nuzně inscenované výbuchy bez hlavy a paty. „Režisér Wych Kaosayananda — nebo pro vás prostě Kaos — je neuvěřitelně nezpůsobilý, nedokáže ani správně nasvítit bojovou scénu," zní verdikt Wesleyho Morrise z Boston Globe.
Nulový charakterový vývoj a chaotická změť motivů je tak nápadná, až se mnozí tážou, co mohlo k podpisu smlouvy přimět dva renomované herce. Zvlášť Banderase, jenž si s sebou možná vlekl drtivý finanční krach nezvládnutých Vikingů, ale jako borec ze Zorra a Desperada měl rozhodně na víc. „Antonio Banderasi, Lucy Liu, nemáte žádnou hrdost? Nemáte žádné standardy? Nemáte stud? Nevšímáte si, co je napsáno na papírech, které podepisujete?," táže se John R. McEwen z Film Quips Online.
V takovém stylu bychom mohli projít celou negativní kroniku až k věhlasnému kritikovi Rogeru Ebertovi, jenž film později zařadil na svůj definitivní seznam nejnenáviděnějších děl. Ze 119 nashromážděných recenzí jsou všechny negativní a průměrné skóre činí 2,8 z 10, což opravdu hovoří za vše. Stejně jako tržební čísla, která vykazují dvacetimilionové příjmy. Režisér letos v podcastu One Filmmaker, One Film tvrdil, že rozpočet ve skutečnosti nepřesáhl 35 milionů dolarů, což by ale stejně neznačilo radostné účetnictví. Už dříve také lamentoval nad postprodukčními zásahy, jimiž mu producenti odepřeli právo na finální sestřih, vymazali řadu scén a prý ovlivnili i podobu akčních sekvencí.
Tupý výtažek ze skvělých i těch nejbéčkovějších filmů, v nichž agenti vyhánění z důchodu cedí mezi zuby hlášky jako „Tyhle věci už nedělám,“ si každopádně vysloužil rekordně nelichotivé vysvědčení. Na Rotten Tomatoes samozřejmě najdeme víc snímků s 0 % a jen John Travolta jich za nestabilní kariéru nastřádal sedm, ale žádný z nich nemá čistý záporný štít z tolika recenzí jako Tělo na tělo. To je podle ohlasů zkrátka tak špatné, že se na něm těžko nachází i roztomile zábavné aspekty. „Hádám, že ne každý špatný film se v budoucnu dočká kultovní pověsti. Některé jsou prostě jen špatné,“ trefně uzavírá William Bibbiani z Consequence.
Zdroje: SlashFilm, Rotten Tomatoes
