Piko - příběh drogy, která změnila svět

Barman je jedno z nejdůležitějších povolání na světě, neboť v sobě spojuje lékaře, důvěrníka, psychologa i kamaráda. Producent Pavel Melounek (1957-2010) našel ve "svém" barmanovi ještě víc. Policistu, který téměř dvacet let držel prst zákona na tepu tuzemské drogové scény, člověka, který zná poslední dva aktéry "velké pervitinové revoluce" ze 70. let, a muže, který je ochotný se podělit o nevšední příběh přátelství policisty a "jeho" vařiče.

"Jsou lidi, kteří vypadají slušně, jsou dobře oblečení, ale jsou to hazjlové," říká bývalý policista Zdeněk Zavázal přezdívaný Fífa (ve filmu ho hraje Miloslav König). "A když jsem Pavla poprvé potkal, říkal jsem si, proboha, proč tenhle člověk spadnul do drog. Asi má nějaký velký problémy. I když se feťáci práskali navzájem, o Pavlovi nikdo nemluvil. On byl fakticky velice slušnej, i vůči nám, když jsme za ním přišli. Samozřejmě to mohla být z jeho strany přetvářka, abychom ho nechali na pokoji, přesto z něj ale vyzařovalo něco úplně jinýho, než z těch ostatních. On taky žil relativně spořádaným životem. Sám uvádí, že větší čas ani jeho rodina netušila, že fetuje."

Pavel Gregor (ve filmu ho hraje Rostislav Novák) si začal s drogou ve čtrnácti. "Byla to hlavně zvědavost, touha zkusit něco nového, ukázat se před ostatními," říká. Po tříleté pauze do toho vlítnul znovu v osmnácti, kdy experimentoval s léky. "Následovala vojenská prezenční služba, kdy se ze mě stal vlastně takový český Rambo," pokračuje v líčení svého životního příběhu Gregor. "Vyhrál jsem chemický armádní pětiboj a byl jsem vyhlášený nejlepším průzkumníkem 3. západního okruhu. Tehdy jsem taky hodně sportoval a to bylo šestileté období, kdy jsem drogy ke svému životu nepotřeboval, dokonce jsem ani nekouřil." Držel se i po vojně, znovu do toho spadnul v roce 1980.

"Znovu jsem se potkal s kamarádem, který mě s drogou seznámil. Začal hledat v patentech na výrobu pervitinu, až objevil suroviny, léky a postup, kdy ho dokázal vyrobit v domácích podmínkách. A já se to naučil od něho," vzpomíná Pavel Gregor. Všichni okolo něj umírali. Někoho droga "sežrala" už pod dvou letech, někoho později. Například Pavlův bratr zemřel po sedmi letech fetování. A svému konci se počátkem 90. let blížil i sám Pavel. V neštěstí mu ale nakonec přálo ohromné štěstí. Při vaření jedné z dávek došlo u něj v bytě k velkému výbuchu, který přežil jen zázrakem. Střepinky skla mu doslova rozsekaly celé tělo včetně očí. Teprve tahle rána ho dokázala probrat. Dnes pracuje v Bohnicích jako terapeut a pomáhá léčit oběti svého vlastního vynálezu.

V lecčems podobný osud jako Pavel Gregor má i frontman legendární rockové kapely Vitacit Dan Horyna (ve filmu ho hraje Štěpán Benoni). Byl vůbec prvním, kdo Gregorův vynález nitrožilní aplikace krystalického pervitinu vyzkoušel. Několikrát se ocitl v těsné blízkosti smrti, nakonec ale jako jeden z mála přežil. Konvertoval k buddhismu a dnes je terapeutem stejně jako Gregor.

Jak se dívá na drogy tehdy a dnes on? "V 70. letech jsme byli v Praze malá uzavřená skupina," říká Horyna. "Začít brát drogy za tuhé bolševické normalizace znamenalo velkou dávku odvahy a přesvědčení, protože jsme se stali vyvrheli socialistické morálky. Drogy se neprodávaly. Nešířily se mimo naši komunitu. Psali jsme, kreslili, chodili na výstavy, zajímala nás filozofie. Tehdy kupříkladu byla jóga zakázaná. A většině z nás šlo o vnitřní svobodu. To, co vede dnes mladé lidi k účinkům drog, vidíme všichni. Většinou okamžitý, bezpracný požitek. Ale není to jen jejich vina. Dnešní společnost je vedena hmotnou touhou a individuálním prospěchem. I když si to společnost nepřizná, žije v duchu pravidla: Peníze bez práce, sex bez lásky a zábava bez přemýšlení. Stačí se podívat, kdo jsou dnes celebrity a jaké je jejich myšlení a chování."

Producent Pavel Melounek (Z pekla štěstí, Snowboarďáci) si původně myslel na dokumentární film, jenže kameraman a režisér Tomáš Řehořek (Proměny) se bál půldruhé hodiny mluvících hlav. "Takže nakonec vznikl hraný snímek s dokumentárním pozadím, kde máme i autentické výpovědi všech tří aktérů a nechybějí ani archivní materiály, ale film stojí na hrané části, odvíjí se tam klasická dramatická linka," tvrdí Řehořek. "Kdybych to měl uvést do nějakého poměru, je to z 80 % hraný film, zbytek tvoří dokument."

Do českých kin dorazí po sérii předpremiér a školních promítání 11. listopadu 2010.