Prci, prci, prcičky po 25 letech vypadají trochu podezřele. Šlo o důležitou generační komedii

V Česku se snímek těší obzvlášť velké popularitě, za což vděčí nejen odvázanému distribučnímu názvu, ale i úsměvnému faktu, že femme fatale, se kterou se hlavní hrdina Jim Levenstein (Jason Biggs) snaží ztratit panictví, je výměnná studentka právě z Česka (ve filmu z Československa). Krásná a milá Nadia (Shannon Elizabeth) však Jima zajímá hlavně proto, že se svými třemi přáteli uzavřel pakt, že si všichni musejí poprvé zasouložit ještě před maturitou. Asi není třeba tajit, že se jim to nakonec (s různou mírou úspěšnosti a samozřejmě po mnoha ponižujících peripetiích) podaří a následující filmy pak mapují jejich další vztahový vývoj.

První snímek stál 11 milionů dolarů, v kinech utržil ohromujících 235 milionů a podobně se dařilo i pokračováním. Ta stála mezi 30 a 55 miliony dolarů a tržby žádného z nich neklesly pod 230 milionů, věrnost fanoušků vůči této sérii je tedy obdivuhodná.

Platí to však i pro herecký ansámbl – vedle Biggse se ve všech čtyřech dílech původní série objevili i Jimovi kamarádi Kevin (Thomas Ian Nicholas), Finch (Eddie Kaye Thomas), partnerka Michelle (Alyson Hannigan) a samozřejmě i diváky milovaný, postavami nenáviděný Stifler (Seann William Scott) a jeho máma (Jennifer Coolidge). Zato Jimův kamarád Oz (Chris Klein), stejně jako několik dalších vedlejších postav, vynechal třetí díl z roku 2003, ale ve Školním srazu se opět vrátil. Nejpravidelnějším členem ansámblu se stal Eugene Levy jako Jimův táta, jenž se s výjimkou posledního spin-offu Holky sobě objevil ve všech předchozích osmi filmech.

Dobře, chuť herců a hereček účastnit se většiny filmů rozhodně pomohla tomu, aby si publikum na hrdiny zvyklo a procházelo s nimi rozličné životní patálie a etapy. Návrat známých tváří samozřejmě také pomáhá marketingu, neboť pokračování oblíbené série, které na první pohled obsahuje všechny známé propriety, se prodává téměř samo. Jenže tohle samo o sobě by rozhodně nestačilo k tomu, aby se z hrubozrnné komedie stal tak oblíbený fenomén.

Slavný kritik Roger Ebert v dobové recenzi možná vystihl jeden z klíčových prvků, proč se snímek stal tak populárním: „Nejde o nic inovativního, dílo je ale veselé, poctivé, někdy vtipné, a především není zákeřné. Jeho postavy jsou příjemné a roztomilé.“ Navzdory množství chlípností (vždyť už samotný název vznikl na základě scény, v níž Jim masturbuje s jablečným koláčem) a sprosťáren se na figury jde naladit. Jejich nejistoty i trapné chování ve většině z nás probouzí vzpomínky na vlastní sociální neúspěchy během středoškolského období.

Snímek i jeho pokračování tedy jde popsat hezkým anglickým slovíčkem „relatable“ nebo jeho už méně pěkným českým překladem usouvztažnitelný. Přepálenost mnoha momentů však z potenciálního hororu dělá ryzí komedii, patáliím postav se tedy můžeme smát a zároveň jim rozumět. Tuto uvěřitelnost ještě umocnilo množství popkulturních odkazů a soundtrack obsahující dobové poprockové hity. Z dnešní pohledu je samozřejmě problematické chování hlavních postav vůči ženám, které jsou zde redukovány pouze na objekty mužské touhy a místy je s nimi až nepříjemně manipulováno – je tudíž třeba zůstat u toho, že jde o chlapeckou, a to ještě poněkud přežitou fantazii.

I díky tomu jsou Prci, prci, prcičky pevně ukotveny na přelomu milénia a pomohly definovat, jak vypadalo středoškolské období v první dekádě 21. století. Není divu, že jejich kasovní úspěch odstartoval boom podobných komedií, kterých jsme v dalších letech viděli spousty – za všechny jmenujme třeba Sexbombu od vedle, Bulšit, Superbad či Eurotrip. Právě díky „Prcičkám“ jsme se dočkali resuscitace žánru středoškolských komedií, které byly v zámoří populární hlavně během 70. a 80. let, později na ně však publikum zanevřelo.

Stojí přitom za pozornost, že tato série není spjata s žádným výrazným tvůrčím jménem a ani nelze říct, že by někoho katapultovala do první hollywoodské ligy. Každý ze čtyř snímků původní série režíroval někdo jiný a scénáře prvních tří dílů měl na starosti Adam Herz, který už ale nic jiného nenapsal. Zřejmě tedy nejde o výsledek práce do té doby neznámých géniů, nýbrž prostě dílo, v němž do sebe vše organicky zapadlo a dalším snímkům se podařilo na této vlně vézt a nic moc nezkazit.

To se ostatně projevuje i na tom, že snad každý si pamatuje příjemnou atmosféru těchto filmů, ale zapamatovatelných scén je v dalších dílech poskrovnu a ani si jednotlivé filmy v podstatě nejde pamatovat na základě ohromující filmařiny. Jde o sympatické jednohubky, jež dokázaly vystihnout generačního ducha a pro spoustu mileniálů se zařadily mezi snímky definující jejich dospívání.

A ještě jedna zajímavost. Právě první díl této série zpopularizoval dnes dobře známý termín MILF, jímž se označují svůdné mateřské typy. Herečka Jennifer Coolidge na roli Stiflerovy mámy, která jí přinesla nehynoucí slávu, vzpomínala i v rámci děkovné řeči za cenu Emmy, již loni obdržela za mnohem serióznější účast v seriálu Bílý lotos. Prcičky tedy dodnes zanechávají stopu i na velmi nepravděpodobných místech…

První Prci, prci, prcičky momentálně na žádné streamovací platformě nejsou, dvojku však najdete na Netflixu a dvojku, trojku i čtyřku na Maxu. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších teenagerovských filmů.

Zdroje: MovieWeb, RogerEbert.com, The Guardian