První epizoda Star Wars zklamala celý svět. Přesto je nejzásadnějším filmem své doby

Lucas, o němž jsme v týdnu vydali tematický článek na počest jeho osmdesátých narozenin, celovečerním film nerežíroval od roku 1977. Tehdy v podstatě na koleni a s výpomocí střihačských či trikových kouzelníků stvořil Novou naději a s ní také popkulturní fenomén. Vliv Star Wars narostl díky dvěma povedeným sequelům (Impérium vrací úder a Návrat Jediů), jež byly hlavně pro americké děti stejně povinnou formou vzdělání jako školní docházka, na začátku devadesátek značku vyšvihlo ještě převedení do komiksové podoby. Majitel Skywalker Ranch a průkopnické společnosti Lucasfilm se v zákulisí profiloval jako pionýr digitální kinematografie. A když Jurský park, na jehož výrobě se Lucas úzce podílel, roku 1993 vyjevil nové možnosti CGI, přišel čas i pro nové Star Wars.

V době před internetovým skepticismem šlo o nadšeně očekávaný projekt, jehož selhání si nikdo nepřipouštěl. Spíš byste našli mimozemskou loď nežli fanouška Star Wars, jenž by nevítal dobrodružství mladého Obi-Wana a pohled na řád Jediů v době největší moci. Nebyl to zdaleka jediný důvod, proč si Skrytá hrozba osvojila tak výjimečnou pověst. Přezdívalo se jí „nejdražší nezávislý film všech dob“, neboť vznikala zcela mimo hollywoodské soukolí a pod palcem jediného muže, jenž obstaral scénář či casting a velel i trikovým složkám, jimž divize Lucasfilmu s názvem Industrial Light & Magic poslední dvě dekády vévodila.

Režii chtěl přitom Lucas přenechat některému ze svých třech kamarádů, konkrétně oslovil Stevena Spielberga, Roberta Zemeckise a Rona Howarda. Každý mu odpověděl stejně: „Měl bys to udělat ty.“ Kdo jiný by se také dokázal orientovat v přebujelém světě plném samurajských, westernových či náboženských inspirací, politického podhoubí a tajemných midichlorianů, jež určují objem Síly v buňkách všech bytostí galaxie. A také s Jar Jar Binksem, jenž se stal nejen nejnenáviděnější, ale také první kompletně digitální hlavní postavou kinematografie. Jeho představitel Ahmed Best roku 2015 v rozhovoru pro Vice vzpomínal, že roli si chtěl zahrát král popu Michael Jackson. Lucas jej však odmítl, jelikož zpěvák si dělal zálusk na praktické masky a make-up po vzoru hudebního videoklipu Thriller.

A to se zkrátka neslučovalo s Lucasovou progresivitou, již veřejnost pocítila ještě před premiérou. Původní trilogie mířila opětovně do kin a následně na DVD ve speciálně remasterované edici. Měnila se řada záběrů, prakticky malované pozadí „matte painting“ nahradilo digitální prostředí a Lucas dokonce pozměnil i vyznění některých scén. Skrytá hrozba byla pro slavného tvůrce svým způsobem podobnou výzvou jako Nová naděje. Tentokrát sice neriskoval střechu nad hlavou, ale investoval množství vlastních peněz a chystal se vytvořit cosi nového. Vyvinul k tomu i moderní ozvučení kin, systém Dolby Digital Surround EX si v době premiéry instalovalo přibližně 2500 kin a před filmem se spustily burácivé propagační trailery.

A co teprve upoutávky na film samotný, které se v multiplexech začaly vysílat v průběhu roku 1998. Ve fanouškovské komunitě se proslechlo, že první střípky ze Skryté hrozby doprovodí projekce filmů Seznamte se, Joe Black, Vodonoš a Stav obležení. Pamětníci původní trilogie a nerdi s logem Star Wars na tričkách zavalili dané projekce, s aplausem zhlédli jinde nedostupné záběry a mnohdy si ani nepočkali na to, jakou paseku smrťák Brad Pitt vlastně během hlavního programu napáchá. Kinaři se tudíž v některých případech rozhodli odvysílat trailer až po skončení zmíněných filmů.

Jak ironické, že při netrpělivě očekávaném uvedení snímku 19. května 1999 mnohým stačilo 55 vteřin, aby se nechápavě chytali za hlavu. Loga studií 20th Century Fox a Lucasfilm způsobila extázi stejně jako povědomý úvodní slogan a burácivý nástup ikonické znělky Johna Williamse. Pak se objevily známé vertikálně odvíjené titulky s nástinem příběhu, jež nadšení zchladily. „Galaktickou republiku zmítají nepokoje. Vznikly spory ohledně zdanění cest k odlehlým hvězdným soustavám…“ Zdanění cest jako katalyzátor největší sci-fi série vůbec? No dobře. „Chamtivá Obchodní federace doufá, že záležitost vyřeší. Její smrtící obchodní lodě zahájily obchodní blokádu malé planety Naboo. Zatímco republikový kongres vede rozpravy o těchto dramatických událostech, nejvyšší kancléř tajně vyslal dva rytíře Jedi, ochránce míru a spravedlnosti v galaxii, aby konflikt zažehnali…“ Jsme opravdu na Star Wars, nebo na politickém semináři EU?

Lucas od mládí inklinoval k politice, jeho studentské filmy či sci-fi THX 1138 podávaly svědectví o opresivních režimech a předaleká galaxie nemohla být výjimkou. Soudobá kritika Skryté hrozby však narážela na komplexnější záležitosti než na ty politické, jež vtipně rozebrali třeba Simpsonovi v epizodě Čas vína a bědování. V ostrém kontrastu k senátním zasedáním a problémům s daněmi stálo evidentně dětinské provedení v čele s Jar Jarem, jenž ve filmu vystupuje jako nemotorný Frank Drebin z Bláznivé střely – jenže zhruba po půl minutě přestává být vtipný.

Snímek pochopitelně vydělal nekřesťanské peníze, ve své době takřka miliardu dolarů s rozpočtem kolem 115 milionů. Jenže z pamětníků se našel málokdo, koho by barevné planety, legrační postavičky a upjaté dialogy oslovily. Sledovat Liama Neesona, jehož si Lucas do role mistra Qui-Gon Jinna vyhlédl jakožto úctyhodného herce, k němuž budou méně zkušení performeři vzhlížet, poněkud bolí ještě dnes. Nikdo jiný by tak plytkou dramatizaci zřejmě neustál s podobnou grácií, ale Lucasova pověst bídného hereckého režiséra zde nápadně vystupuje. Většina soudobých diváků viděla soumrak podmanivého vyprávění a úsvit trikového a kinetického megalomanství, jež na jednu stranu zůstávají pozoruhodným a nesporně vlivným stádiem kinematografie jako takové.

Skrytá hrozba byla společně s Matrixem vstupem do nové blockbusterové dimenze. Digitální triky, jež dotvářely velké množství prakticky pořízených efektů z britských studií či tuniské pouště, umožnily vybudovat bohatý fikční svět, který Lucase vždy fascinoval. Proplétal v něm futurismus, utopickou architekturu minulosti s diagonálními půdorysy a rotundovým sídlem Jediů v Coruscantu či bájnou mytologickou Atlantidu, podvodní říši obývanou Jar Jarovými druhy. Revoluci Lucas přenesl také do bojových sekvencí se světelnými meči.

Ty byly ve staré trilogii dost statické, hned v úvodu Skryté hrozby ale Qui-Gon s Obi-Wanem (Ewan McGregor) rozpráší armádu bojových droidů, jež vypadají o dost postradatelněji než imperiální Stormtroopeři. Sílu už nekontrolují přestárlí mudrcové, ale atletičtí rytíři pohrávající si s gravitací. Závěrečný souboj s Darth Maulem, jenž s rohy a červeným make-upem ztělesňuje obecné představy o pekelné bytosti, je za zvuků Williamsova Duel of the Fates stále vynikající. A to i přesto, že emočně a dramaticky vůbec nerezonuje a mezi protivníky nejsou v podstatě žádné vazby.

Lucase osočovali z exhibice především v případě pověstného závodu kluzáků, kde Anakin nepřekvapivě po dlouhých devíti minutách zvítězí. Na komplikované dynamické sekvenci pracoval animátor David Dozoretz zhruba tři roky a v jednu chvíli měl k dispozici vizualizaci trvající 25 minut, do filmu se však vměstnala přibližně třetina. Sekvence v té době skýtala nevídané parametry a na velkém plátně by se vyjímala i dnes. Tehdejší a současné přijetí přitom obecně závisí na tom, v jaké životní fázi a s jakými diváckými zkušenostmi lidé Skrytou hrozbu poprvé viděli. Orientace na děti, jež Lucas oslovoval primárně a v tomto filmu to jasně deklamoval, vede k vlídným a nostalgickým vzpomínkám spousty devadesátkových ratolestí, jež preferují živější prequely před sterilnější původní trilogií.

Skrytá hrozba rovněž posunula vypravěčské ambice, zahlcená referencemi k minulým dílům i nenápadnými předzvěstmi směrem k pokračováním definitivně přeměnila Star Wars do ságy. Samotný příběh se jeví řídký a mnozí si stěžovali na zájem o mladého Anakina, jehož dětská a pubertální linie však dává smysl až při znalosti zbylých epizod – Klony útočí a Pomsta Sithů. Dave Filoni, současný Star Wars guru pod nadvládou Disneyho, v pořadu Disney Gallery/Star Wars: The Mandalorian přesvědčivě hájil dějovou vytříbenost a relevanci kontroverzní první epizody. Finální duel se světelnými meči je podle něj klíčový. Kdyby Qui-Gon Jinn přežil, Anakina by se ujal zkušený mistr a otcovská figura. Místo toho se jej na přání mistra chopí nepřipravený Obi-Wan, jenž zaujme spíš pozici staršího bratra. Jako Vader se pak v závěru Návratu Jediů musí rozhodnout, zda přijme vykupitelskou úlohu otce, která jemu vždy scházela.

Technologický triumf a finanční úspěch, který nepolevil ani v případě pokračování, otevřel Hollywoodu dveře do období dlouhotrvajících filmových franšíz. Piráti z Karibiku, Rychle a zběsile, Harry Potter a samozřejmě Marvel by možná neexistovali, potažmo by se hodně zpozdili nebýt jediného muže a jeho nerdovského, ze spirituálního a tematického hlediska eklektického a také nadčasového vesmírného dobrodružství, jež všechny zklamalo a přece se k němu mnozí vracejí a vzhlíží k němu. Ani Jar Jar šlapající do lejna na tom nic moc nezmění.

Podívejte se také na žebříček nejlepších fantasy filmů podle Kinoboxu.

Zdroje: Kinobox, Rolling Stone, Far Out, Lucasfilm, Vice