Recenze: Poste restante (TV seriál)

Jakkoliv to zní paradoxně, proměnu tuzemské seriálové krajiny ve vyprahlou planinu telenovelového typu kdysi odstartovala Česká televize. Právě její Život na zámku totiž zahájil éru nekonečných seriálů, které se točí okolo bílých plášťů a bezpočtu svateb, nevěr, rozvodů, návratů a dalších rozchodů, o dětech manželských i nemanželských ani nemluvě, to celé na druhou až padesátou, jak jen divák vydrží a snese. Dnes Česká televize úpí pod knutou Ordinace v růžové zahradě 2 a marně hledá účinnou protizbraň.

Zatímco český televizní divák (a bohužel i scenárista) ustrnul na vývojovém stupni zvaném Venezuela a lehce omámen se vyrovnává s něčím takovým, jako je Comeback, špičkové americké (či britské) seriály jsou stovky mil před námi, což mladí znalí internetu velmi dobře vědí. A i proto se vůči "pozitivním emocím" Pojišťovny štěstí, v níž je hlavní a prakticky jedinou snahou autorky svým hrdinům co nejvíc ubližovat, tak ostře vyhraňují.

Sedmidílná, triky nabitá novinka České televize Poste restante, jakkoliv se nepodobá žádnému ze současných českých seriálů, ovšem do stojatých vod kýžený průlom nepřináší. Nepřichází totiž s ničím novým. Hlavní hrdiny si půjčuje z britského, ve své době nesmírně populárního seriálu Randall a Hopkirk (1969), v němž mrtvý Hopkirk pomáhal živému Randallovi řešit nejrůznější kriminální kauzy, půdorys s posouváním předmětů, procházením zdí a vyznáváním lásky skrz prostředníka si prozměnu bere ze slavného Ducha (ale nejen jeho):

Mladičký jelimánek Jaroušek (Ondřej Pšenička) se konečně odhodlal vymanit z područí své uzurpátorské matinky (Libuše Šafránková) a utekl do Prahy, aby jako obyčejný listonoš prošel díky prostopášnému kolegovi Purkrábkovi (Oldřich Navrátil) skutečnou školou života. Trochu nečekaným balvanem na noze mu je ale tramvají přejetý bezdomovec Kercl (Vladimír Javorský), který z neznámých důvodů nemůže opustit tento svět a zas a znovu se Jarouškovi zjevuje. Zatímco společně pátrají po důvodech Kerclova ne zcela mrtvého stavu, stihnou napravovat hříšníky tohoto světa rozeseté vůkol (zloděje, neplatiče alimentů atd.). Od prvního okamžiku přitom není pochyb o tom, že Kerclova duše bude nakonec spasena a Jaroušek přijde o panictví s tou pravou.

Hlavní devizou seriálu je jeho poetická něžnost, schopnost vnímat tento svět v kritických, místy značně nadsazených a přece laskavých obrysech, schopnost překvapit neotřelým vtipem. Hlavním nedostatkem naopak jeho nevyrovnanost, délka a televizní papundeklovost.

Režisér Karel Smyczek (Bylo nás pět , Dobrá čtvrť) jakoby se nemohl rozhodnout, jestli točí sitcom nebo klasický seriál. Ve scénách na poště, která byla očividně postavena v televizním studiu a jen velmi ledabyle zpatinována, tíhne poněkud křečovitě k prvému, v exteriérech s úspěchem nepoměrně větším k druhému. Pokud na diváka mrká stopadesáti očima: "Teď pro tebe děláme vtip, fakt velký vtip, hodně vtipný vtip, tak se pořádně směj a ještě víc, protože jde o ukrutánsky vymazlený vtip," je to trapné (trestání hříšníků, squash atd.). Jakmile ale na pilu přestane tlačit a text nechá v rukou skutečných mistrů (v daném případě Oldřicha Navrátila, Libuše Šafránkové, Arnošta Goldflama, Lenky Vlasákové a vlastně i Jany Pidrmanové), příběh získá lehkost, spád i onen kýžený vtip, který najednou diváka nemlátí mezi oči, ale o to víc mu zůstává pod kůží. Skutečnou delikatesou je v tomto směru zejména šestý díl, v němž se nic světoborného na první pohled neděje, ale herci si to malé domácké náramně užívají.

Jakoby režisér dlouho, předlouho hledal klíč k scenáristově rytmu a poetice. O to smutnější je, že ve chvíli, kdy se tak konečně stane, seriál končí.

Ne všechno ale lze svádět na režiséra. Seriálu by určitě slušela výrazně střízlivější stopáž. Většina dílů by potřebovala o deset až patnáct minut zkrátit. Vypadnout by mohly především všechny opakované vtipy (Jarouškovy opilosti a boule, monotónní trestání hříšníků atd.), naopak víc to chtělo pracovat s každodennímu chodem pošty, takhle zaměstnanci, zdá se, neumějí nic jiného než kafrat před otevřením nebo v převlékárně u skříněk.

Stejně tak by seriálu slušela rafinovanější práce s obrazem a svícením, o filmovém materiálu ani nemluvě, i když v tomto případě byl kameraman Antonín Chundela asi hodně limitován požadavky trikařů na maximální osvětlení a statické snímání kvůli co nejsnazšímu vkládání triků.

Pokud se vám z bravurně natočených animovaných upoutávek (a rekapitulací předešlých dílů), v nichž neodolatelným způsobem rapuje Marek Eben, zdálo, že s Poste restante přichází malá seriálová revoluce, výsledek vás musel zklamat. Při budoucích reprízách byste ale mohli ocenit uvolněnou jemnost ve vyprávění i v detailu. Třeba když se lokomotiva Ivetka z Jarouškova zděděného železničního kumbálu prožene po skutečných kolejích...

Více informací naleznete na kartě seriálu .