Hopkins sklízí chválu za Nicholase Wintona. Na jeho mistrovském výkonu stojí celý Jeden život

Metakritický server Rotten Tomatoes už shromáždil skoro padesát recenzí, jež vykazují krásný 89% poměr ve prospěch těch kladných. Jejich průměrná známka spěje k méně lichotivým, ale stále slušným 7,4 bodu z deseti. To je upřímně řečeno o dost víc, než jsme po zhlédnutí celkem rutinní upoutávky mohli očekávat. Snímek vzbuzoval dojem nevýrazné distingovanosti, kdy na dané dílo s klidem v duši pošleme školní třídu, nebudeme však očekávat velké cinefilní uspokojení.

Při začtení se do samotných recenzí se tento první dojem nedá označit vyloženě za mylný. Spíš platí, že v jeho rámci je dílo tak dobré, jak jen být může. „Jeden život neposouvá hranice možného. Vypráví však příběh, který stojí za to vyslechnout. A dává svému nezpochybnitelnému velikánovi další příležitost dokázat, co zvládne,“ píše Donald Clarke z Irish Times. „Jde o poněkud řídké a reduktivně sentimentální převyprávění historie, které jeho hvězda posiluje tolik potřebnou syrovostí a komplexitou,“ přitakává Clarisse Loughrey z The Independent.

Asi už lze vytušit, odkud vítr vane. Dokonce i texty směřující k zápornému hodnocení mají jasno: „Anthony Hopkins tu samozřejmě neudělá jedinou chybu a činí několik chytrých rozhodnutí k ukotvení jeho charakteru. Jenže se objevuje jen v půlce stopáže, zbytek je zpracovaný asi tak nápaditě jako článek na Wikipedii,“ píše Brian Tallerico z webové platformy RogerEbert. Reakcemi na snímek se táhne nepřehlédnutelná červená nit, kterou je výkon Anthonyho Hopkinse. Stále nezapře neuvěřitelnou vitalitu, již by na stará kolena mohl projevovat ve svých excentrických výstupech na TikToku a Instagramu, popřípadě v čestných roličkách, jakou je ta v Rebel Moon. Přesto nemá ve svých čerstvých šestaosmdesáti problém opanovat plátno v hlavní dramatické roli.

„Když je řeč o nucených emocích, slzy jistě během Jednoho života potečou. To však jen proto, že je tak silný původní příběh. Pro milovníky filmu by mělo platit, že rozhoduje kvalita zpracování, ne samotné téma,“ míní dál Tallerico. Ale opravdu můžeme uvěřit tomu, že Jeden život nenabízí víc než silnou historickou událost a jednoho špičkového herce? Jak by se pak vyškrábal k tak velkému poměru kladných hlasů? Pokud jsou kritici na něco hákliví, tak právě na sentimentální válečná dramata sázející na jistotu.

Z mnoha recenzí však lze vyčíst podobný sentiment. „Obyčejný film o neobyčejném muži, jehož příběh mluví sám za sebe,“ podotýká Kevin Wight z The Wee Review, přesto volí nadprůměrné hodnocení. „Film je prostě moc předvídatelný a vypravěčsky manipulativní, aby se mohl zařadit mezi nejlepší snímky z druhé světové války,“ míní Wendy Ide z The Observer. Ani ona nicméně neuděluje záporné číslo. A přestože opravdu hlasité chvály se dočkává jen Hopkins, uznání za dobře odvedenou práci míří i k Johnnymu Flynnovi, jenž ztvárňuje hlavního hrdinu ve třicátých letech. A stejně tak k Heleně Bonham Carter v roli jeho energické matky.

Někteří podotýkají, že právě vyčerpávající rutina a samozřejmost, s níž mladý Winton rozjede svou záchrannou akci, ukazuje druh neokázalého hrdinství, jež nemá často příležitost vyniknout. A Hopkinsův bilancující Nicholas pak celý dojem podtrhává. „Čím se Jeden život odlišuje od podobných dramat, je snaha starého Wintona poprat se s dlouho potlačovanými traumaty prožitými během jeho měsíců strávených v Praze. Kdo zůstal? Co víc se dalo udělat? Jen málo z toho bychom našli ve scénáři, Hopkins to vše obsáhne jedním sklopením zraku a momentem zaváhání,“ píše opět Donald Clarke.

Zdá se tedy, že prakticky všichni vidí stejné klady a zápory, v tomto ohledu existuje celkem silný konsenzus. Nejde o typ filmu, který si různí lidé sestavují v hlavě zcela odlišným způsobem. Rozdíl spočívá v tom, jestli vás Hopkinsův výkon a síla námětu strhnou navzdory tomu, že vás máloco stylisticky i vypravěčsky překvapí nebo vyvede z míry.

Za normálních okolností bychom mohli varovat před tím, že většina reakcí zatím přišla od britského publika, jež se může cítit osobně napojené na látku a svému hrdinovi nadržovat. Ale to bude nakonec, byť z opačné strany, platit i pro nás. Byť by jistě byly lepší zprávy, kdyby se mluvilo o filmařsky výjimečném díle, není nutné pohrdnout ani dramatem, které je ve většině aspektů standardně kvalitní, ovšem s několika výraznými vrcholy.

Premiéra nás čeká už 1. února. Zatím se podívejte na seznam jiných nejočekávanějších filmů letošního roku podle databáze Kinoboxu.