Nejděsivější snímek o holocaustu formuje autentický zvuk. Zóna zájmu zní jako továrna na smrt
Práce zvukařů se většinou přehlíží na úkor nápadnějšího střihu či vizuálních efektů, pro filmy je však neméně zásadní. Zónu zájmu dostal na starost zvukový designér Johnnie Burn, jenž se postaral třeba o vymazání mnoha přírodních ruchů a zdůraznění tajuplné mimozemské přítomnosti v hororu Nene. Pro Glazerovo válečné drama měl opačný úkol a do zvukové stopy musel vměstnat co nejvíc podnětů, které v pozadí hlavní akce utváří děsuplnou kulisu holocaustu.
Po několika měsících festivalového uvádění a propagace už není spoilerem, že snímek se v podstatě obejde bez otevřeného zobrazování masových vražd, mučení a kremací mrtvých těl. „Kdy budeš točit ty ohavné věci?“ ptal se štáb v Polsku režiséra, jenž měl připravenou snadnou odpověď: „Bez obav, Johnnie Burn tam vloží nějaký zvuk a bude to fungovat.“
To se pochopitelně snáz řekne, než učiní. Burn během několikaletých příprav sepsal šestisetstránkový historický výzkum. Zjistil, jaké nákladní vozy, vlaky či letadla se mohly industriální válečnou zónou pohybovat. A samozřejmě zkoumal také každodenní chod Osvětimi včetně nechvalně proslulého bloku 11. Budova z červených cihel sloužila jako vězení, mučírna, prostor pro vyšetřování a soudy i jako popraviště. Podle Glazera se z ní denně ozývalo 60 až 80 výstřelů popravčí čety.
Přibližně 70 metrů od tohoto pekla bydlí Hössova rodina, která se pokouší vést normální život. Náznakové trailery odhalují chladné, statické a diagonální záběry z prostředí honosné vily a přilehlé zahrady, již obklopuje vysoký plot a v pozadí si můžeme všimnout i z komínů unikajícího kouře. Nervozita a psychický nátlak vychází z tušeného a především ze slyšeného. „Shodli jsme se na tom, že za zdmi koncentračního tábora byl konstantní hluk početné mašinerie a samozřejmě krematoria,“ vysvětlil Burn, jenž se snažil zvukem vystihnout obrovské množství lidí proudících do Osvětimi každý den. Lidí, jež čekalo týrání, ponižování, hlad, bolestivá práce a v mnoha případech také smrt.
S tím souvisí neustálý křik způsobený fyzickým utrpením a agónií, jaký podle Burna nedokáže předstírat ani sebelepší herec. „Filmovat bolest způsobenou závažným či fatálním zraněním je velmi obtížné. Film má natolik dokumentární, přirozený a realistický tón, že cokoli vzdáleně prkenného nemohlo fungovat. Takže jsme objížděli místa, kde bylo možné zachytit pláč z bolesti, výstřely nebo alarmy. Byli jsme například u pařížských nepokojů a dalších událostí, které měly tu správnou akustiku,“ popisoval zvukař, jenž za svou práci získal ocenění na European Film Awards.
Řadu zvukových motivů tvůrci nahráli uměle a na základě podrobného výzkumu. Většinou však uslyšíme skutečné výkřiky či sténání, které navíc v kině vychází zpoza takzvané čtvrté stěny, tedy z prostoru za promítacím plátnem. To stáčí pozornost publika za fasádu rodinné pohody Hössových přímo na zvěrstva, která se Rudolf s manželkou Hedwigou (Sandra Hüller) snaží vytěsnit. „Máme tu vlastně dva filmy,“ vysvětlil Glazer pro IndieWire. „Jeden vidíte a druhý slyšíte. A pokud zavřete oči, spatříte ten, který jinak pouze uslyšíte,“ objasnil.
Lidská představivost skutečně zhmotňuje ty nejhororovější scénáře a zvuková stopa Zóny zájmu jim jde naproti tím, jak kontrastuje s banalizovaným zlem v podobě ústřední rodiny. „Bylo důležité, aby zvuky tábora nijak neovlivňovaly ani herce a herečky, ani samotný střih. Ten byl tudíž dokončený ještě předtím, než jsme začali dodávat ruchy. Film číslo dvě nesmí ovlivňovat film jedna,“ uzavřel Burn.
Zóna zájmu zatím obdržela tři nominace na Zlatý glóbus a očekává se, že v kategorii nejlepší zahraniční film a také nejlepší zvuk zamíchá i s oscarovými kartami. Glazer, jenž natočil kultovní gangsterku Sexy bestie nebo náročný intelektuální horor Pod kůží, shledává sílu filmu ve sterilní byrokratické monstrozitě holocaustu. „A také v groteskní reflexi nás samotných, díky níž se můžeme do hlavních postav projektovat. Jsou zdánlivě a jaksi děsivě obyčejní a v této všednosti se zhlédneme,“ řekl režisér.