Steven Seagal chtěl jednou ze zasedačky vyhodit Jacka Lemmona a Waltera Matthaua

Ach, Stevene, tolik vzpomínek jsi nám, dětem osmdesátek, zanechal. Napřed v akčních klasikách Nico (1988), Těžko ho zabít (1990), Muž s cejchem smrti (1990), Nemilosrdná spravedlnost (1991) a Přepadení v Pacifiku (1992), které jsme ošoupali na VHS. A poté v novém tisíciletí začalo vyplouvat na povrch, jak absurdně namyšlená a sebestředná celebrita jsi v době největší slávy byl.

Snaha o boj s vlkodlakem ve druhém Přepadení, lobbování za roli v Predátorovi 2, nařčení FBI z toho, že mu zničila kariéru. To jsou jen střípky z pomyslného „best of“ ze života Stevena Seagala. A dnes tu máme další. Před několika měsíci vyšla skvělá kniha o zlatém věku akčních hvězd s názvem The Last Action Heroes (bohužel zatím není dostupná v českém překladu), kterou napsal Nick De Semlyen. Publikace se láskyplně se věnuje všem akčním ikonám, na kterých jsme (my starší) vyrůstali v 80. a v 90. letech. Jediný člověk z knihy nevychází vůbec dobře. A nepřekvapivě je jím právě Seagal.

Jedna z nejdivočejších historek z knihy vypráví o tom, jak se Seagal rozčílil nad tím, že zasedačka, kterou chtěl využít, byla obsazená hereckými legendami Jackem Lemmonem a Walterem Matthauem.

Oba herci, kterým tehdy táhlo na šedesát, se účastnili čtené zkoušky pro svůj budoucí komediální hit Dej si pohov, kámoši (1993). Podle knihy panovala v místnosti příjemná atmosféra a oba staří profesionálové bavili svým projevem režiséra Donalda Petrieho i přítomné hosty. Jedním z nich byl i William Osborne, scenárista Dvojčat (1988) s Arnoldem Schwarzeneggerem.

Ten uvedl, že čtení najednou přerušilo hlasité bouchání na dveře. Do místnosti se vřítil Seagal, který na Petrieho začal okamžitě vztekle řvát: „Co se to tady děje?“ Petrie mu odpověděl, že mají čtení s Walterem Matthauem a Jackem Lemmonem, na což Seagal zareagoval slovy: „No to je mi jedno. Ta místnost je moje.“ Osborne dále uvedl: „Byl to prostě klasický Steven Seagal. Nakonec odešel z místnosti a zavřel dveře. Cvok. Udělal několik úderných akční filmů raných devadesátek a pak se úplně pomátl.“

Těžko říct, jestli Seagalovo výstřední chování přišlo až po natočení v úvodu zmíněné pětice, protože divoké historky o jeho osobnosti se datují již k začátkům jeho kariéry. Představa toho, jak se museli tvářit Lemmon s Matthauem, když na ně křičel Seagal s culíkem, je každopádně k nezaplacení.

Přepadení v Pacifiku, Seagalův jednoznačně nejlepší akčňák, který současně patří k těm nejvýraznějším zástupcům svého žánru z brzkých devadesátek (nemluvě o tom, že jde o jednu z mála vyloženě povedených kopií Smrtonosné pasti), najdete v nabídce HBO Max. V Kinobox žebříčku nejlepších akčních filmů na HBO Max mu patří slušné 39. místo. O notný kus slabší (ale stále koukatelná) dvojka v nabídce streamovací služby rovněž nechybí, celkově je na 73. místě.

Čtete nás rádi? Podpořte nás, prosím, v hlasování o Křišťálovou lupu. Děkujeme.