Ať jde o profesionální sport, nebo o pornoprůmysl, v každém případě jde o Její tělo

Slovenská herečka Natalia Germani ztvární ženu, která po vážném zranění musela opustit sen stát se olympijskou sportovkyní. Její výjimečná fyzička i tradiční krása ji však dovedly do jiného oboru, v němž publikum obdivuje schopnosti lidského těla. Andrea nakonec skutečně vyhrávala ceny, a to přestože si zvolila kariéru, v níž málokdo vystupuje pod svým jménem. Skoro by to znělo jako šťastný konec, kdyby mladá žena neonemocněla rakovinou a přes usilovný boj nezemřela v pouhých 27 letech.

Režisérka Natálie Císařovská a její spoluscenáristka Aneta Honzková vycházely při psaní scénáře z mnoha hodin rozhovorů, jež vedly se sestrou Absolonové. Přesto si Císařovská dává dobrý pozor, aby zdůraznila, že se nejedná o dokumentární film ani o film s ambicí přísně sledovat fakta. To je samozřejmě zcela v pořádku, transparentnost postupů tvůrkyň však jistě neuškodí.

Snímek by se podle všeho neměl bát ani explicitního zpodobnění porna, podle některých prohlášení režisérky v tiskové zprávě se zdá, že přizvaní pornoherci, kteří doplňují mainstreamové herce, jako je Cyril Dobrý, Zuzana Mauréry či Martin Finger, nejen předváděli nesimulovaný sex, navíc se chtěli ve filmu, jejž čeká mainstreamová kinodistribuce, řádně předvést.

Větší výzvou pro casting však bylo sehnat sportovkyně, jež budou schopné a zároveň ochotné předvést profesionální skoky do vody na úrovni, jež odpovídá ženě chystající se na olympijské hry. V Česku a na Slovensku tento sport takřka vymizel, bylo tedy nutné vyrazit do zahraničí. Tyto záběry nakonec vznikly s německými reprezentantkami.

Bude zajímavé sledovat, jak se filmařky poperou se zpodobněním pornoprůmyslu. Pryč jsou doby, kdy šlo o výhradně stigmatizované povolání. Mnozí dnes prosazují, abychom ho vnímali jako jakoukoli jinou profesi. Pokud jsou v něm naplněné důstojné pracovní, bezpečnostní, legislativní a obecně také etické normy, jedná se o zcela neutrální kariéru, jež může být jak rutinní prací, tak sebenaplňující performancí. Výzvy pramení hlavně z toho, že se porno často pohybuje na hraně zákona, legislativa tedy nemá zájem ani schopnost celý proces důsledně regulovat a kontrolovat. Pouze proto se jedná o podhoubí jako stvořené, aby v něm silnější zneužívali slabší.

Morální stigmatizace už není univerzální, byť je stále výrazná. Dokazuje to například nedávný film Chyby Jana Prušinovského. Prakticky dokonalá a ideální žena byla pošpiněná svou mladistvou účastí v pornu natolik, že ji snímek finálně postavil na úroveň jejího buranského, žárlivého a násilného partnera. Na konci snímku si oba navzájem odpustí, jako by jejich portfolia morálních prohřešků byla srovnatelná, a podle tónu snímku se má jednat o happy end.

Upoutávky na Její tělo nevyhnutelně těží z šokujícího vývoje kariéry hlavní hrdinky a porno je rámováno jako něco dekadentního, nebezpečného a vyvádějícího z míry. Soudit vyznění filmu podle reklamní kampaně, jež se snaží strhnout pozornost, by však bylo samozřejmě předčasné. V hotovém díle bude jistě dost prostoru pro nuance.

Ne že by pornoprůmysl ve fikčním příběhu nemohl posloužit jako funkční strašák. Jistě se může jednat o dobré intimní drama, kde natáčení porna prostě defaultně symbolizuje pád na dno. Není zcela na místě ukázat prstem na individuální film a požadovat po něm, aby přepisoval vypravěčská paradigmata. Byla by však škoda nevyužít příležitost k trochu hlubšímu a komplexnějšímu zamyšlení se nad daným tématem. Jak to dopadlo, to se dozvíme 16. listopadu, kdy Její tělo bude mít premiéru.