Zapomenutá filmová role Sinéad O'Connor v Bouřlivých výšinách

Na Větrné hůrce patří ke stěžejním dílům anglické literatury, jedná se o základní součást západního kánonu i povinné školní četby. Příběh o dvou šlechtických rodinách uvedla roku 1847 Emily Brontë pod nezbytným mužským pseudonymem Ellis Bell. Šlo o spisovatelčin první a poslední romám předtím, než v pouhých třiceti letech zemřela na tuberkulózu.

Jak to tak bývá, v době uvedení se Na Větrné hůrce setkalo s rozpolcenou, nejistou kritikou, jež nevěděla, jak si poradit se sugestivními popisy lidské krutosti a dokonce i tabuizovaných mentálních potíží. Dnes je kniha považovaná za jeden z nejlepších anglicky psaných textů všech dob. A jako taková se stala předmětem mnoha adaptací, tou asi nejznámější je verze z roku 1939.

Další jsou i prokleté Bouřlivé výšiny z roku 1992, jejichž velké ambice nakonec rozdrtily zásahy producentů. Ti se zhrozili náročného a těžce stravitelného díla a trvali na upřednostnění romantického aspektu. Potíže, jež musel na plátnech debutující Peter Kosminsky vytrpět, jsou však tématem pro jiný článek. Režisér byl nakonec tak znechucený, že se vrátil k televizní tvorbě a během své kariéry uvedl v kinech jen jediný další film o deset let později.

Do historie se nepříliš výrazný výsledek zapsal hlavně jako herecký debut Ralpha Fiennese, jenž zaujal Stevena Spielberga natolik, že ho o rok později obsadil do Schindlerova seznamu v roli ďábelského velitele koncentračního tábora, čímž odstartoval jeho kariéru.

Jak do toho všeho zapadá Sinéad O'Connor? Vždyť se její jméno neobjevuje ani v titulcích! Irská zpěvačka má přitom na starost tu nejdůležitější roli: samotnou Emily Brontë. Snímek začíná tím, že sledujeme siluetu procházející nádhernou krajinu britského venkova a spolu s ní zkoumáme ruiny zaniklého panství. Žena se odhaluje jako Brontë s tváří O'Connor, jež vysvětluje své motivace a zájem o nešťastnou historii tajuplného místa.

S O'Connor se setkáme doslova jen na pár vteřin, jedná se však o dobře promyšlenou účast. Zpěvačka byla hlasitou aktivistkou za lidská práva, především svých irských spoluobčanů. Jejich boj proti britské nadvládě byl stále v mysli všech. Paralela mezi oběma ženami byla spíš symbolická, neboť jejich životní cesta byla velmi odlišná, přesto dostatečně patrná.

Ve stejný rok, kdy byly Bouřlivé výšiny uvedené, pak O'Connor roztrhala v přímém přenosu fotku papeže Jana Pavla II., když byla hostkou komediálního pořadu Saturday Night Life. Svého času se jednalo o nebývale ostré a skandální gesto na amerických obrazovkách během hlavního vysílacího času. Zatímco dnes jí za tuto odvahu tleskáme, začátkem devadesátých let si jí O'Connor znatelně poškodila kariéru a ztížila si pohyb na americkém trhu. Možná i proto se nikdy neobjevila ve větší filmové roli. Netrápilo ji to však zdaleka tolik, jako kdyby poslušně mlčela.