Dokument Stan Lee je chudičká oslava mistra superhrdinských komiksů Marvelu

Film nazvaný prostě Stan Lee zapadá do produkce, kterou najdeme na Disney+ v sekci věnované dokumentům o zábavním průmyslu. Ať už je to minisérie Light & Magic o trikové společnosti ILM režírovaná Lawrencem Kasdanem, cyklus Dějiny Disney parků nebo přehlídka ikonických předmětů z disneyovských filmů Úžasný svět rekvizit, vždycky dostaneme výrazně lichotivý pohled do vnitřností filmařského provozu.

Obvykle se tu usiluje o směs nostalgie, fanouškovského entuziasmu a pocitu, že nahlížíme do komunit velmi pracovitých a kreativních jedinců, co milují svou práci, protože jim dává příležitost se realizovat. Na povrch sice občas vybublají určité personální třecí plochy mezi jednotlivými osobnostmi, ale to jen utvrzuje napětí mezi egoismem tvůrčích géniů a jejich ochotou dát své schopnosti do služeb většího celku.

Jinými slovy, jsou to příběhy, které Disneyho společnost vypráví sama o sobě, aby formovala svůj vlastní mediální obraz. V některých případech, mezi něž patří třeba zmíněná Light & Magic, se však vyplatí tyhle „promo dokumenty“ sledovat kvůli množství exkluzivního materiálu – ať už rozhovorů s tvůrci nebo archivních záběrů. To ale pro Stana Leeho bohužel neplatí.

Dokument o klasikovi superhrdinského komiksu totiž působí velmi dietně. Lee zemřel v roce 2018, a přesto je jeho hlas takřka jediný, který ve filmu zazní, kromě několika krátkých archivních záznamů rozhovorů s kreslíři Jackem Kirbym a Stevem Ditkem. Tvůrci a tvůrkyně filmu vzali úryvky z různých interview s Leem a poskládali z nich dlouhý monolog, jenž nás provází celým filmem. Leeho život a kariéru tedy dostaneme ve zvláštní formě souvislého vyprávění sestaveného z desítek autobiografických poznámek, které komiksový scenárista různě trousil v médiích. Je to, jako by Stan Lee vyprávěl sám o sobě, ale ze záhrobí.

Leeho příběh je podávaný jako klasická americká historie úspěchu ve stylu „z nuly (super)hrdinou“ – od syna chudých rodičů, který si sice rád četl, ale svou pracovní dráhu začínal jako asistent v továrně na kalhoty, ho sledujeme až na pozici scenáristy, jemuž se v šedesátých letech podařilo vystavět jednu z nejúspěšnějších amerických komiksových značek vůbec. Vesměs je to hodně nekritické vyprávění, které staví Leeho do centra veškerého dění v Marvelu.

Pouze ke konci se objeví lehká disharmonie, neboť výtvarníci Steve Ditko a Jack Kirby po něm požadovali větší kredit coby spoluautoři marvelovských komiksů, což nakonec vedlo k jejich odchodu z vydavatelství. V téhle poměrně reflektované mediální kauze nicméně tvůrci a tvůrkyně udělují poslední slovo Leemu a dokonce ve filmu nechávají zaznít hodně rozpačitý rozhovor Leeho a Ditka, z něhož scenárista vyznívá jako ten rozvážnější a přesvědčivější.

Horší je, že film úplně vynechává řadu důležitých kontextů, které dnes tvoří podstatnou součást Leeho mediálního obrazu. V posledních letech se například stále častěji mluví o židovských kořenech mnoha autorů amerického superhrdinského komiksu, Leeho nevyjímaje. Scenárista se přitom ke svému židovskému původu nikdy nehlásil. Abraham Riesman, autor knihy True Believer: The Rise and Fall of Stan Lee, dokonce v jednom rozhovoru říká: „Příběh Stana Leeho začíná tam, kde končí objektivní pravda.“ Naznačuje, že Lee o sobě v rozhovorech šířil spoustu mýtů a polopravd, které Riesman musel při práci na své knize rozkrývat.

Lee je ve filmu prezentovaný paradoxně. Na začátku mluví o tom, že chtěl být spisovatelem, který by si možná troufl i na „velký americký román“. Postupně si však uvědomuje možnosti komiksového média a nachází umělecké uplatnění v něm. Na to, že se na začátku pyšní takovými autorskými ambicemi, jsou však jeho postřehy k samotným vlastním komiksům hodně povrchní a plytké. Říká jen to, že chtěl neustále posouvat témata a styl superhrdinských příběhů od dětských dobrodružství k vyprávění pro teenagery, jejichž hrdinové i padouši (hrdinky a padoušky v jeho komiksech i v samotném dokumentu příliš nefigurují) budou mít polidšťující chyby a nedostatky a budou řešit civilní problémy jako drogy nebo nedostatek peněz na nájem.

Vzhledem k tomu, že superhrdinové Marvelu jsou dnes interpretovaní hodně abstraktním, filosofujícím či metafyzickým způsobem (viz třeba kniha Supergods od nebinárních komiksových autorů Granta Morrisona), to opravdu není nijak oslnivý výkon. Spíš než jako intelektuál či přímo komiksový vizionář tak Lee vyznívá jako bavič s citem pro vystižení dobových nálad a trochu silnějším sociálním cítěním, které v tunách jeho ryze zábavných dobrodružných příběhů občas probublá na povrch.

Přesnější rozbor by potřebovaly i některé umělecké zásluhy, které si Lee přisuzuje. Například ty, jež se týkají postavy černošského superhrdiny Black Panthera, která v původních komiksech rozhodně nebyla tak progresivní jako v nových marvelovských filmech. A pozoruhodné téma je i celkový vztah komiksového Marvelu k dnešnímu Marvel Cinematic Universe. Jak filmaři s komiksovým odkazem pracují, jak to zpětně proměňuje podobu nové produkce vydavatelství a tak dále. Celý film končí tím, že Leeho univerzum žije dál ve filmových blockbusterech, v nichž tvůrce sám vystupuje v cameo roličkách. Vidíme však jen přehled těchto epizodních Leeho výstupů a záběry z natáčení některých z nich.

Srovnání filmového a komiksového světa Marvelu úplně chybí. Nemluvě o otázce, v jakých podmínkách obecně umělci v komiksovém provozu pracují. Aby se dokument k některému z těchto problémů mohl skutečně vztáhnout, musel by pustit ke slovu další mluvčí, Leeho kolegy a kolegyně, biografy a biografky, znalce a znalkyně komiksového prostředí a tak dále. Neuslyšíme tu ani žádného z herců či hereček nebo režisérů a režisérek marvelovských filmů, kteří by snímku dodali na atraktivitě, když už ne na informační hodnotě. Lee by si takový méně jednoznačný, ale mnohem vrstevnatější filmový portrét určitě zasloužil.

Film Stan Lee však trpí ještě dalším nedostatkem. Autoři a autorky zjevně neměli k dispozici mnoho archivních záběrů, takže obrazová stránka filmu je plná výplňových animací. Vidíme mnoho rozpohybovaných okének marvelovských komiksů a v životopisných pasážích si zase tvůrci vypomáhají statickými loutkovými modely zobrazujícími Leeho a další aktéry a aktérky v popisovaných situacích. Na nic moc exkluzivního tu zájemci a zájemkyně o americký superhrdinský komiks opravdu nenarazí. Leeho životní příběh je naštěstí tak bohatý a dlouhý, že i v této redukované verzi odvyprávěné samotným protagonistou zaplní 86 minut stopáže, aniž by začal působit rozvláčně a nudně.

Režisér David Gelb předloženým filmem potvrdil status tvůrce rutinních dokumentů, které se dříve většinou věnovaly kulinářské tematice. Řečeno kuchařskou terminologií, tentokrát uklohnil hodně řídký vývar z neověřených autobiografických poznámek zesnulého mistra komiksového média.

Dále se můžete podívat na přehled nejlepších filmů na Disney+ podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.