Co stojí za úspěchem evropské kinematografie? Berani!

O čem jsou Berani? Kiddi pije a rád střílí. Gummi nepije a nestřílí. Zarostlí jsou oba stejně. Gummi a Kiddi jsou svobodní bratři, kteří obývají nehostinné islandské údolí. Domy od sebe mají coby kamenem dohodil, oba se navíc živí chovem ovcí. A oba také hrdě závodí v soutěži o nejlepšího berana. Velkou část života však spolu odmítají mluvit. Kiddi jenom těsně vyhraje beraní soutěž a rozladěný Gummi pak v ohradě vítězného berana prohlíží. Pojme podezření, že je zvíře nakažené smrtelnou klusavkou – pak by muselo být utraceno nejen ono, ale všechna stáda v okolí. Gummi přesto na Kiddiho pošle veterinu...

„Oba mí rodiče vyrůstali na venkově, v dětství jsem se tam musel každé léto vracet,“ říká režisér Grímur Hákonarson, který v Beranech hraje s typickými islandskými kartami – nerudnými fousáči, drsnou přírodou, úsporným záběrováním. Tragikomický osud bratrů, kteří pod tlakem okolností musí přehodnotit svůj vztah, má však globální přesah. Film Berani vyhrál v roce 2015 sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes.

Snímek si můžete zdarma přehrát na tomto odkazu.

Program Kreativní Evropa vznikl v roce 2014 sloučením tehdejších samostatných programů Kultura a MEDIA, které existují už od roku 1991. Hlavními pilíři byly na začátku devadesátých let distribuce a vývoj filmu. Smyslem bylo podpořit evropský filmový průmysl. V osmdesátých letech totiž bylo až osmdesát procent filmů v evropských kinech americké provenience. Evropské filmy byly ve výrazné menšině, neprodávaly se. Díky programu MEDIA se podíl evropských filmů v kinech podařilo zvýšit na třicet procent.

Díky programu vznikly například ceněné a kultovní tituly Trainspotting (režie Danny Boyle, 1996), Vše o mé matce (Pedro Almodóvar, držitel Oscara, 1999), Pianistka (Michael Haneke, 2001), nedávno například oscarový Chlast (2020). Jde o snímky artové, mající nicméně výrazný divácký potenciál. Z českých a koprodukčních titulů se o podporu úspěšně ucházel například Alois Nebel (Tomáš Luňák, držitel evropského „Oscara“ v kategorii animovaný film, 2011), Nabarvené ptáče (Václav Marhoul, 2019) či Šarlatán (Agnieszka Holland, 2020).

V současné postcovidové době je podpora evropské kinematografie možná ještě aktuálnější. Kontinentální průmysl se musí potýkat nejen s hollywoodskou konkurencí, ale též s VOD platformami, jako je Netflix či HBO. Podpora MEDIA však není rozhodně samoúčelná či protekcionistická, neboť evropské tituly se pyšní mnoha oceněními (loňský Oscar za neanglicky mluvený film pro Chlast, americké remaky ceněných snímků jako Nedotknutelní či Toni Erdmann).