Recenze: Náhlá smrt 2 - bez Van Dammea, bez rozpočtu, bez ambicí, ale také bez trapasu

Náhlá smrt letos oslavila 25 let od své premiéry a jde o jeden z těch akčňáků, který bych jako fanoušek žánru opravdu chtěl mít rád, ale ono to zkrátka dost dobře nejde (a ani časem ten film neuzrál). Přitom má vše, co by poctivá vykrádačka Smrtonosné pasti měla mít - izolované prostředí, hrdinu snažícího se získat respekt vlastní rodiny, dostatek záporáků se silným leaderem (Powers Boothe) a k tomu fajn koření v podobě právě probíhajícího hokejového zápasu, kdy se Van Dammeův hrdina dokonce podívá na led. A na ploše nechybí Jarda Jágr! Pokaždé, když na ten film vzpomínám, přijde mi, že nemůže být tak slabý, jak si ho vybavuji. A pak se na něj podívám a...

...no, není to tam (hlavně díky opravdu příšerné poslední třetině). A to píši jako někdo, kdo se na snímek přirozeně před pár dny podíval, protože viděl dvojku a řekl si "třeba ta jednička bude po letech lepší". Inu, nebyla. A dvojka? Je jejím věrným otiskem, ovšem zjednodušeným vlivem nízkého rozpočtu ( což paradoxně film dělá snesitelný, ale o tom až za chvíli).

S lacinými pokračováními, které putují na přímo video, se to má následovně - buď jde o snaživé (ale podhodnocené a tudíž zbytečné) rozvedení původního konceptu, nebo rovnou o jakýsi částečný remake, který si vezme většinu stavebních kamenů původního filmu a jen je zasadí do nového kontextu.

Welcome to Sudden Death (jak se druhá Náhlá smrt jmenuje v originále) se vydává druhou cestou, takže je tu pořád stejná kostra a některé totožné momenty. Co chybí je samozřejmě měřítko. První film měl poctivou plnohodnotnou kulisu (jedna z mála jeho kvalit), dvojka vypadá, že se natáčela někde ve školní tělocvičně, venkovní záběry na arénu připomínají spíše nějaké obchodní centrum a prakticky se neukazuje zápas (víc než hráče vidíme roztleskávačky). To tedy bohužel znamená, že se Michael Jai White na hrací plochu mezi hráče nepodívá (což opravdu vnímám jako chybu, protože jde o jeden z nejzábavnějších momentů původního filmu).

Co je ale dobře: když nejsou peníze na davové scény ani velkolepé akční sekvence s vrtulníkem, musí si film vystačit s klasikou - bojem muže proti muži. A tady není Náhlá smrt 2 nesnesitelná. Režii sice chybí drajv, ale White není úplné dřevo, jeho protivníci se také snaží a taková bitka v šatnách je i velmi slušná (a má opravdu vtipnou vsuvku, jak vystřiženou z bitek Jackieho Chana). Akce je většinu času jen obstojná, není nicméně prasená rychlostřihem a je z ní patrné, že se někdo snažil vytvořit poctivé fyzické bojové scény. A to není u akčňáku mířícího rovnou na video vůbec málo.

Mám pro tenhle subžár "hrdina proti teroristům v omezeném prostoru" slabost, takže málokdy nějakému řeknu ne. Čistě ze zvědavosti. A málokdy se také nějaký povede způsobem, že stojí za vychvalování a doporučení (z posledních let mě napadá jen Útok na Bílý dům). U Náhlé smrti 2 jsem dopředu věděl (kvůli traileru), že o žádnou pecku nepůjde. A nespletl jsem se. Těch osmdesát minut ale uteklo docela svižně. Je to naprosto zbytečný film, ale kdo podobné kousky může, trpět s největší pravděpodobností nebude.

Hodnocení: 40%