Retro recenze: Podivní - neplánovaná filmová předpověď současné pandemie

V malém městečku Ogden Marsh je největším zdrojem vzrušení rychlá jízda na kole. Šerif David Dutton (Timothy Olyphant) tak zpravidla nemá příliš práce. Jednoho dne však jeden z obyvatel napochoduje doprostřed baseballového zápasu s brokovnicí a dojde ke střelbě. Tragická událost se ukáže být pouhým počátkem masového vražedného šílenství.

Podivní jsou remakem v originále stejnojmenného snímku z roku 1973, který režíroval klasik George A. Romero. Romero proslul mimo jiné tím, že vždy uměl v rámci hororového žánru podávat trefné sociální komentáře. Vzhledem k tomu, že témata jako lidská práva a podivuhodné vládní čachry s chemikáliemi nestárnou, nebyl ani remake z roku 2010 o podobnou sociální kritiku připraven. Naštěstí ale funguje i jako žánrová hororová jednohubka.

... a má mimochodem jeden z nejpůsobivějších trailerů, co jsem viděl...

Podivní rozhodně nejsou nějakou extra realistickou vizí toho, jak se projevuje pandemická nákaza. Respektive - pokud budeme vycházet ze současných zkušeností, odpovídá tomu jen samotný základ plný nejistoty a pak už se to zvrhne v takový ten klasický žánrový model, který úspěšně funguje mimo jiné i v sérii Resident Evil. Ale je radost se na něj dívat! Příběh odsýpá, nabízí jednu napínavou scénu za druhou, jasně profiluje kladné i záporné postavy a hlavní hrdinové jsou opravdu sympatičtí a celou dobu se o ně bojíme.

Olyphant si v tomhle filmu úspěšně vyzkoušel vestu šerifa pro seriál Strážce pořádku a Radha Mitchell zúročila své zkušenosti z povedené filmové verze hororové hry Silent Hill. Oba jsou ve svých rolích přirození, ať už jde o strach nebo rozčílení. Poměrně jednoduchým figurkám dodávají lidský rozměr, což se dá v podstatě říct i o komkoli z herců. Druhá věc už je, že sem tam někoho přinutí scénář udělat opravdu pitomou věc, ale to už tak nějak k žánru patří.

Podivné si užijí především fanoušci kousků alá zmíněný Silent Hill nebo 30 dní dlouhá noc. Snímek podobně šikovným způsobem pracuje s klaustrofobickým izolovaným městem na pokraji zkázy, ve kterém převládá chaos. Atmosféra jede na plné obrátky a jakkoli se sem tam objeví chvíle, která zkušeného harcovníka může otrávit tím, kolikrát už tohle jinde bylo (např. skupinka skalpuchtivých vidláků tradičně nechybí), tvůrci vše vyvažují jak šikovným střihem, tak občasným sympatickým borcením zažitých klišé (tj. ne vše, co vypadá vražedně, musí nutně zabíjet).

Papírově nejslabší článek řetězu režisér Breck Eisner pak jednoznačně překvapuje. Po nudné Sahaře předvádí sebevědomou režii plnou silných okamžiků. Bohužel mu to dlouho nevydrželo a namísto toho, aby po pár letech přišel s dvojkou (na kterou je zaděláno), natočil mizerného Posledního lovce čarodějnic. Podivní byli podle všeho jeho jedinou světlou chvilkou.

Díky řadě chytrých motivů a dobře vystavěných scén ční Podivní nad řadou svých žánrových souputníků. V rámci hororových předělávek bych se je pak nebál označit za jeden z nejpovedenějších remaků vůbec (jako lepší mi v paměti vyskočí akorát Úsvit mrtvých od Snydera a Kruh od Verbinskiho). Není to film bez chyb, pro řadu momentů mu to však rádi odpustíte.

Pokud vás Podivní minuli, měli byste to napravit. Jde o kvalitní řemeslo, které mimo jiné ukazuje, že na tom vlastně ještě nejsme tak úplně špatně.

Hodnocení: 80%