Jen pro silné žaludky - Kterak Charlie Sheen udal japonský horor FBI

V angličtině nese tato skupinka sadistických filmů název Guinea Pig a jen ve

druhé polovině osmdesátých let vzniklo celkem pět dílů. Každý trvá okolo 40 minut a v prakticky 'nedějové' formě předkládá čiré lidské utrpení a bolest se záměrem šokovat a přesvědčit publikum o tom, že sleduje autentické mučení a vraždy. Nejproslulejší částí se stal konkrétně druhý díl s podtitulem Flowers of Flesh and Blood (tedy Květiny z masa a krve), který pronikl i na americký video-trh a dostal se do rukou slavnému Charliemu Sheenovi, jehož naturalistický obsah natolik šokoval, až se rozhodl obrátit na FBI v domnění, že zhlédl skutečný snuff (záznam zabití člověka).

Z této události se v průběhu let stala v podstatě legenda, kterou si mnozí přibarvili, ale její podklad zůstává pravdivý a docela logický - zatímco dnes už by jen těžko někoho napadlo, že se nejedná pouze o nahranou fikci, na začátku devadesátých let měl snuff v kinematografii stále poměrně tajuplnou pověst, čehož mnoho tvůrců využívalo a prezentovalo své fiktivní horory jako realitu. Takový postup dopomohl k takřka kultovní nálepce kontroverzním dílům jako argentinský Slaughter, distribuovaný regulérně pod názvem Snuff, nebo legendární Cannibal Holocaust, který jako první využil styl found footage pro dosažení absolutní věrohodnosti (a ještě mnohem více, o čemž se můžete dočíst zde). A jelikož je Guinea Pig původem ze Země vycházejícího slunce, není těžké si představit, že v měřítkách násilí a jeho prezentace zachází tyto filmy ještě mnohem dále než konkurence, přičemž rovněž sází na zvěsti o reálných podkladech a samozřejmě na inovativní a přesvědčivé 'gore' efekty.

Nemůžeme se tedy úplně divit, že Charlie Sheen, jenž dostal kopii Květů z masa a krve od filmového kritika Chrise Gorea roku 1991, usoudil, že se jedná o nezkreslenou skutečnost, a obrátil se na federální vyšetřovatele. Ti také opravdu vyšetřování spustili a kopii filmu Sheenovi zabavili, ale celá kontroverze nedosáhla ani zdaleka takové šíře jako v případě zmiňovaných Kanibalů, kvůli nimž musel režisér Ruggero Deodato před soud. FBI se dostal do rukou dokumentární záznam o natáčení (ano, i takové snímky mají své 'Behind the scenes') a tvorbě efektů a vyšetřování bylo u konce.

Tyto okolnosti však filmu paradoxně hrály do karet a získal díky nim mezinárodní věhlas, který mu už nikdo nesebere. A to i přesto, že velké kontroverzi čelil i doma v Japonsku, kde byl stažen z prodeje a jeho název se často skloňoval i v souvislosti s dopadeným masovým vrahem Tsutomem Myiazakim, jemuž série Guinea Pig prokazatelně sloužila jako inspirace pro jeho hrůzné zločiny. Režisér snímku Hideshi Hino, v té době již velmi uznávaný kreslíř mangy, z jehož komiksů se při natáčení vycházelo, dokonce zpětně uvedl, že zákazy promítání a prodeje považuje za velký úspěch - nezpochybnitelnou dávkou přesvědčivosti a znepokojení ostatně disponuje jeho násilný počin dodnes. Jen pro silné žaludky a diváky s experimentálními choutkami.