První dojmy: Joker přináší do kin anarchii, sociální kritiku a děsivý smích

Tomáš "Hardy" Chvála: Inu, máme tu dalšího Jokera. Poprvé s opravdu propracovaným originem a přestože často platí, že půlka kouzla je v tajemnu, zde se naopak drobnokresba s narůstajícími minutami sakra vyplácí. Celé je to natolik pečlivě promyšlené a poskládané, až si říkám, proč Todd Phillips (Pařba ve Vegas) tak dlouho váhal s přechodem na drama. New York 70. let vystihl přímo bravurně, kamera nabízí řadu opravdu fantastických (a přitom nepodbízivých) záběrů a celé je to zabalené do opravdu ukázkové ‚špinavé‘ atmosféry. To vše by nicméně vyšlo vniveč, kdyby hlavní roli nezískal Joaquin Phoenix. Právě jeho soustředěný výkon může za to, že Jokerovi divák zpočátku drží palce a později zažívá silný morální boj, když je svědkem toho, kam až sahají důsledky jednoho šíleného klauna. V tom je podle mě největší vítězství filmu. Napřed si nás omotá (podobně jako Americká krása) vztyčeným prostředníčkem vůči společnosti, ale nadšení postupně střídá hrůza z toho, jak se celá situace vyvíjí. Nejsilnější je na Jokerovi syrově gradované finále. Na konci jsem se cítil hodně rozpačitě z otevřené oslavy anarchie, ale to nemyslím jako výtku. Jde o evidentní tvůrčí záměr a je MOC dobře, že dokáže nějaký mainstreamový (a dvakrát tolik komiksový) film způsobit, že se divák cítí v kině podobně rozpolceně a nekomfortně. Jen mám menší obavu, jestli tenhle snímek nepřichází v trochu nešťastné chvíli (přeci jen je podobných Jokerů v poslední době společnost plná). Nějaká negativa? Pokud vezmu v potaz pro inspiraci klíčového Taxikáře (čímž se ani sám Phillips netají), v jeho případě jsem měl pocit, že si za blbou realitu hlavní hrdina může sám, kdežto Arthuru Fleckovi život vyloženě (a tím pádem scenáristicky občas okatě chtěně) hází klacky pod nohy. Je to cílená one man show, pár minut navíc se ale mohlo věnovat příběhu dvou vyšetřujících detektivů (v současném dietním pojetí ani nemuseli mít jména a konkrétní tváře). A... to je vše. Pocitově je pro mě Joker v tuhle chvíli nejsilnějším filmovým zážitkem letošního roku. 90%

Roman Freiberg: Excelentní pohled na zrod jednoho z nejkultovnějších záporáků popkulturního světa. Netuším, jak se to stalo, ale Todda Phillipse po letech točení oddechových komedií asi zničehonic napadlo, že by mohl mít navíc a natočil (ne)komiksový origin v duchu Scorseseho pecek Taxikář a Král komedie - což film otevřeně přiznává nejen stylovým cameem Roberta De Nira, ale třeba také zasazením příběhu kamsi na přelom 70. a 80. let 20. století. Výsledkem je naprosto vynikající ponurý psychothriller, jenž je nepřetržitou one-man show geniálního J. Phoenixe, který zde podává výkon hodný Christiana Balea či rovnou Daniela Day-Lewise. Joker v pojetí Phillipse a Phoenixe je již od počátku nešťastným duševně nemocným člověkem, který se snaží najít v životě smysl a trochu štěstí a lásky. Ani jedno mu však moc nevychází a tak se jeho už tak dost křehká duše pod tlakem přibývajících traumatizujících okolností postupně více a více láme - až se nakonec definitivně zlomí. Skvěle a účelně ve filmu funguje i napojení na batmanovské univerzum, nemá snad jediné hluché místo a většina klíčových scén je po všech stránkách vyloženě lahůdkovou podívanou. Někdo možná bude mít problém s explicitně sděleným socialistickým/anarchistickým poselstvím, osobně ho ale beru spíš jako součást hry (hlavní postavou je padouch, ne hrdina) a smysluplnou provokativní sociální kritiku. Joker je zkrátka nečekaná paráda a další důkaz toho, jak mohou být filmy s komiksovým základem osobité, ambiciózní a umělecky hodnotné. 100%