Krutá historie ve filmu: Nezákonná násilná likvidace klášterů a katolíků v komunistickém Československu

O čem to je: Kryštof (Mikuláš Bukovjan), sotva dospělý muž, žije jako čerstvý postulant před sliby v komunitě mnichů. Sdílí s bratry nejen jejich svět kontemplace, ale jako článek dlouhého řetězu také převádí pronásledované komunistickým režimem přes hranice do Německa. Kryštof chtěl utéct před světem do kláštera, ale musí utíkat, aby si zachránil holý život a pochopil, že je to jeho poslední šance k vzpouře proti brutální politické moci a záchraně milovaného člověka.

Snímek Kryštof se zaměří především na nechvalně známou akci K z dubna roku 1950, kdy komunistický režim v předem naplánované krocích zlikvidoval na 219 řeholních domů a internoval na 2376 řeholníků, zabavil movitý i nemovitý majetek a ve vykostruovaném monstrprocesu poslal naše duchovní elity (po předechozím mučení a vydírání je přinutil podepsat protistátní činnost) do těžkých žalářů. Vazby katolických duchovních a jejich význam byly na desetiletí zpřetrhány a důsledky jsou patrny dodnes, viz lednové parlamentní hlasování o zdanění církevních restitucí.

Režisér Zdeněk Jiráský film Kryštof popisuje následovně: „Velmi důležitou roli bude mít zobrazení jarní šumavské krajiny. Formální vizualizace přírodních motivů počítá s výrazným zachycením živlů (poryvy větru v lese, síla tekoucí vody v řece, očistný rozměr deště apod...). V pravdivé architektuře, rekvizitách a kostýmech chci co nejvěrněji přiblížit realitu roku 1950, dubnové Akce K i všeobecnou náladu doby. Scénář poskytuje bohatý dramatický prostor jak pro vnitřní psychologii, tak pro dynamické sekvence, v nichž dramatický čas plyne rychleji než kalendářní. V povýšení dramatu jednotlivce v běhu dějin na univerzálně srozumitelný, nadčasový film. V tom je potenciál Kryštofova příběhu, který může dosáhnout emocí velkého dramatu.“