Děvčata a pyžamo. Bavič ze série "Fakjů pane učiteli" plní přání těžce nemocného chlapce

V srpnu 2013 přišla do obchodů kniha „Dieses bescheuerte Herz: Über den Mut zu träumen“ („Bláznivé srdce: o odvaze snít“). Své neobvyklé přátelství v ní popisují Lars Amend a Daniel Meyer. Lars Amend je kouč, novinář a spisovatel známý svými biografiemi hudebníků („Bushido“, „Rock Your Life“). Daniel Meyer je chlapec trpící srdeční vadou, který kdysi trávil život většinou sám v nemocnici nebo doma v dětském pokoji. Amend se dozvěděl o chlapcově osudu, navštívil ho a stal se jeho „osobním asistentem pro plnění přání“. Vyvedl Daniela ven z bytu a podnikal s ním věci, které dospívající většinou podnikají se staršími sourozenci či přáteli – za předpokladu, že jsou zdraví.

„Když jsem četl Amendovu knihu, brečel jsem snad každých deset minut. Ne proto, že by to bylo tak devastující, jako spíš proto, že se tam střídá legrace, vtip a radost ze života se smutkem,“ líčí filmový producent Oliver Berben. „A mým velkým snem bylo tento příběh zfilmovat.“ Od počátku bylo jasné, že kniha má všechno, co dobrý celovečerní film potřebuje – dobrý příběh a velké city. Režisér Marc Rothemund k tomu dodává: „Obzvlášť se mi líbily ty emocionální cesty, které zažívají tři hlavní postavy tohoto příběhu. Cesty jsou popisovány velmi humorně, s odzbrojující otevřeností a s neuvěřitelně dojemným citem.“

Práce na scénáři snímku Spolu to dáme trvala několik měsíců, z 280 stránkové originální předlohy se oběma scenáristům podařilo vykrystalizovat sršivou komedii. „Nestává se moc často, že by člověk sám doma propukal v hlasitý smích – a při četbě scénářů se to stává ještě méně,“ směje se herečka Lisa Bitter. Po přečtení scénáře se pak s radostí zhostila role asistující lékařky Julie.

Jak udržet rovnováhu mezi bolestí a vtipem? Režisér snímku potřeboval dostatek střízlivosti, hodně humoru a přesto všechno měl za úkol představit divákům všechny důsledky, které s sebou „zblázněné srdce“ nese.

Marc Rothemund má s podobnými tématy zkušenosti, z každé pochmurnější látky dokáže vytěžit příběh oslavující život. To naposledy dokázal svými filmy Rande naslepo (2017) či Devět paruk (2013). Oba filmy byly skutečné příběhy – o nevidomém muži, o mladé ženě s rakovinou. „Dřív jsem se snažil točit buď komedie, nebo tragédie. A teď – ať už je to mým pokročilým věkem nebo filmovým publikem – mohu nebo smím dělat i tragikomedie, respektive komedie jdoucí do hloubky,“ vtipkuje Marc Rothemund.

Navzdory všem komediálním momentům musí Rothemund herce vést k tomu, aby čelili problémům tragických rolí. Nadine Wrietz, která ve filmu ztvárnila Davidovu matku, přesně ví, jak náročné to bylo: „Role mě donutila zabývat se strachem ze ztráty. Bylo to strašně těžké. Marc chce autenticitu, má vysoké nároky, ale na druhou stranu je to úžasné.“

Také Philip Noah Schwarz byl rád, že v roli Davida, která v sobě má jak život, tak umírání, pracoval právě s režisérem Rothemundem: „Nejobtížnější byly scény se záchvaty slabosti, v nichž jsem musel hrát nesnesitelné bolesti. Tam byl Marc celkem drsný. Nechce po nás jenom, abychom se jako herci vžili do role, ale vžívá se do ní spolu s námi.“

David je hlavní postavou filmu, všichni se o něj celou dobu starají, což pro něj vlastně není nic příjemného. Na druhou stranu ale nedostává dostatek prostoru, protože je těžce nemocný. Přes den je tedy David v dětském hospicu, v noci doma u své matky. „Je to puberťák, který potřebuje lotrovinky. Ale prakticky nic z toho, co běžní teenageři dělají, vůbec nezná. David má tělo patnáctiletého chlapce, ale svými životními zkušenostmi je na začátku příběhu na úrovni devítiletého dítěte,“ shrnuje režisér Rothemund.

Lenny je naopak dospělý a chová se jako nezodpovědný puberťák. Od okamžiku, kdy mu otec zablokuje konto, se musí o Davida starat. David má získat zpět radost ze života a skutečně se tak dožít svých šestnáctých narozenin. Pomoc Davidovi tkví především v tom, že na svou stranu získává někoho, s kým může vyrazit ven. Ať už se to Lennymu líbí nebo ne, David si ho rychle adoptuje jako svého „staršího bráchu“.

„Lenny vůbec neví, co si s Davidem počít. Vždycky pro něj všechno musí být hezké, rychlé a vzrušující – a Davidův život představuje přesně pravý opak. Hlavními znaky jeho života jsou nuda a pomalé tempo,“ dodává herc Elyas M‘Barek. „Po čase ale Lenny zjistí, že tenhle nemocný kluk je daleko víc v pohodě, než si myslel, a taky je daleko vtipnější.“ Lenny s Davidem dělá spoustu hloupostí, což je přesně ten lék, který David potřebuje.

„Lenny Davidovi dovolí poprvé v životě sednout za volant. Ten to rozjede na plný plyn, oba dva se výborně baví, sdílí tutéž touhu po dobrodružství,“ vzpomíná M‘Barek. „Lenny Davidovu nemoc nebere až zas tak vážně. Chová se k Davidovi jako k normálnímu člověku – a to on kvituje s velkým nadšením.“ Nakonec jsou z nich přátelé, vedou spolu chlapské rozhovory, dohadují se o ženských a vzájemně se učí spoléhat se jeden na druhého. Lenny dokonce zařídí splnění Davidova nejkomplikovanějšího přání.

Ve se na seznamu objevují přání snadno splnitelná, komplikovanější až ta téměř nemožná. Něco ze seznamu nelze splnit jen chtěním a vůlí, je zapotřebí také čas, štěstí či příležitost. „Rozpětí přání je celkem velké,“ říká herec Elyas M‘Barek. „Hezky se tam mísí touha po děvčatech s touhou po pyžamu se symbolem FC Bayern Mnichov. Je z toho patrné, že David stojí na rozhraní: z poloviny je dítětem, z poloviny mladým mužem.“