77%
King Skate
- Sportovní
- Dokumentární
Film King Skate, mapující fenomén skateboardingu v ČSSR 70. a 80. let, byl ve světové premiéře uveden v nesoutěžní části hlavního programu MFF Karlovy Vary. Snímek, v němž tvůrci zpracovali desítky hodin unikátních archivních záběrů dnes již kultovní skateboardingové komunity, natočil režisér a spisovatel Šimon Šafránek.
„Je to film o partě lidí, která si za železnou oponou vytvořila vlastní svobodný svět plný nekonečné energie, radosti, adrenalinu, přátelství a hudby,“ říká o filmu Šafránek. Níže si přečtete kompletní interview s autorem a informace o "milionovém" soundtracku a crowdfundingové sbírce na jeho podporu.
Stěžejní součástí filmu jsou unikátní dobové záběry. Jakým objemem filmového materiálu jste se museli probírat? Kdo byli ti, kteří tehdejší skejtovou komunitu natáčeli?
Měli jsme asi 25 hodin archivů od samotných skejťáků. Jde o úžasné záběry, natáčené především na 8mm film. Od té doby je navíc nikdo neviděl. Při jejich sledování mě překvapila kameramanská schopnost samotných skejťáků. Zatímco Ivo Škrabal precizně natáčel závody, Vojta Kotek natáčel rozesmátou partu. Ondra Sudek zaznamenával začátky skejtu v Plzni a podobně. Petr Kotting zase dostal od horolezců pár cívek s barevným 16mm filmem. Vzal je na závody do Karlových Varů a pořídil naprosto fantastické akční záběry; ukládal kameru do dětského kočárku, aby se neklepala a mohla jet vedle skejťáka, počínal si hodně vynalézavě.
Měli jsme asi 25 hodin archivů od samotných skejťáků. Jde o úžasné záběry, natáčené především na 8mm film. Od té doby je navíc nikdo neviděl. Při jejich sledování mě překvapila kameramanská schopnost samotných skejťáků. Zatímco Ivo Škrabal precizně natáčel závody, Vojta Kotek natáčel rozesmátou partu. Ondra Sudek zaznamenával začátky skejtu v Plzni a podobně. Petr Kotting zase dostal od horolezců pár cívek s barevným 16mm filmem. Vzal je na závody do Karlových Varů a pořídil naprosto fantastické akční záběry; ukládal kameru do dětského kočárku, aby se neklepala a mohla jet vedle skejťáka, počínal si hodně vynalézavě.
Jaké záběry na vás zanechaly nejsilnější dojem?
Působivé jsou záběry skoku do dálky, to byla adrenalinová disciplína, kdy se jezdec nechal roztlačit a pak v rychlosti přeskočil na jiné prkno, třeba ve vzdálenosti pět metrů. Často se přitom padalo. Obrázky z Březin, kde postavil Ivo Škrabal rampu v lese a jezdilo se tam v létě, mají až hipísácky svobodomyslnou náladu. Naopak výlet do východního Berlína je plný punkové provokace. Líbí se mi bizarní detaily – díky některým jsme se dostali k novým hrdinům. Když jsme se dívali na test přepisů v UPP, všimnul jsem si rozčepýřeného blonďáka, který po asfaltě bruslil na skutečných bruslích až jiskry létaly. Vojta Kotek prozradil, že je to Petr Karlíček. Za pár týdnů na to už jsme za ním vyrazili a nakonec se stal jednou z tváří z filmu.
Působivé jsou záběry skoku do dálky, to byla adrenalinová disciplína, kdy se jezdec nechal roztlačit a pak v rychlosti přeskočil na jiné prkno, třeba ve vzdálenosti pět metrů. Často se přitom padalo. Obrázky z Březin, kde postavil Ivo Škrabal rampu v lese a jezdilo se tam v létě, mají až hipísácky svobodomyslnou náladu. Naopak výlet do východního Berlína je plný punkové provokace. Líbí se mi bizarní detaily – díky některým jsme se dostali k novým hrdinům. Když jsme se dívali na test přepisů v UPP, všimnul jsem si rozčepýřeného blonďáka, který po asfaltě bruslil na skutečných bruslích až jiskry létaly. Vojta Kotek prozradil, že je to Petr Karlíček. Za pár týdnů na to už jsme za ním vyrazili a nakonec se stal jednou z tváří z filmu.
Do King Skate se nakonec podařilo dostat výpovědi osmi skejťáků. Bylo těžké se s nimi spojit?
Když jsem s projektem začínal, oslovil jsem producentku Kateřinu Černou z Negativu – ona mezi těmi skejťáky vyrůstala. Díky tomu je všechny znala. Její kamarád Vojta Kotek je rozený archivář té skejtové scéna a stal se naším odborným poradcem. Čili dostat se k nim nebylo problematické. Navíc všichni na tu dobu hrozně rádi vzpomínají, je na nich vidět, že to prožili naplno. A mají z toho radost.
Když jsem s projektem začínal, oslovil jsem producentku Kateřinu Černou z Negativu – ona mezi těmi skejťáky vyrůstala. Díky tomu je všechny znala. Její kamarád Vojta Kotek je rozený archivář té skejtové scéna a stal se naším odborným poradcem. Čili dostat se k nim nebylo problematické. Navíc všichni na tu dobu hrozně rádi vzpomínají, je na nich vidět, že to prožili naplno. A mají z toho radost.
S filmem jsi strávil roky života. Jaké nejvýraznější zážitky sis z tohohle období odnesl?
Byl to největší projekt, který jsem dosud udělal, a mám pocit, že jsem se každý den především pořád něco učil. Co se nálady týče, ohromně na mě zapůsobila svobodomyslnost té party. To, jak byli týden někde v lese, anebo i jenom přes víkend někde na náměstí, dělali blbosti, hecovali se, milovali se a byli svými pány. Takhle to čtu a přijde mi to nejvíc.
Byl to největší projekt, který jsem dosud udělal, a mám pocit, že jsem se každý den především pořád něco učil. Co se nálady týče, ohromně na mě zapůsobila svobodomyslnost té party. To, jak byli týden někde v lese, anebo i jenom přes víkend někde na náměstí, dělali blbosti, hecovali se, milovali se a byli svými pány. Takhle to čtu a přijde mi to nejvíc.
Z filmu dýchá neuvěřitelná energie, život skejťáků byl podle všeho jeden veliký mejdan. Co bylo největší výzvou, když jste se tuhle náladu snažili přenést na plátno?
Od začátku jsme věděli, že se budeme hodně opírat o dobovou muziku. Hudba totiž působí sugestivně, dokáže zprostředkovat konkrétní náladu mnohem přesněji, než obraz. Nakonec ve filmu máme asi 40 písniček od 20 kapel, české i světové, nové, ale především dobové.
Od začátku jsme věděli, že se budeme hodně opírat o dobovou muziku. Hudba totiž působí sugestivně, dokáže zprostředkovat konkrétní náladu mnohem přesněji, než obraz. Nakonec ve filmu máme asi 40 písniček od 20 kapel, české i světové, nové, ale především dobové.
Soundtrack, který nemá v českém filmu obdoby
40 písniček, 20 kapel z Československa i ze zahraničí, účet za milion a taky několikaměsíční práce. Výsledkem je soundtrack, který nemá v českém filmu obdoby. Tvůrci filmu se ho snaží spolufinancovat i pomocí crowdfundingové kampaně.
40 písniček, 20 kapel z Československa i ze zahraničí, účet za milion a taky několikaměsíční práce. Výsledkem je soundtrack, který nemá v českém filmu obdoby. Tvůrci filmu se ho snaží spolufinancovat i pomocí crowdfundingové kampaně.
„My ti tu písničku dáme rádi, ale to ti není nic platný, protože musíš mít ještě souhlas vydavatelství. A ti budou chtít peníze,“ vzkazoval tvůrcům filmu Gerald Casale, frontman legendárních DEVO. Sehnat hudební práva do filmu je obvykle operace na několik měsíců. Jde vždycky o souhlas několika stran. Kromě podpisu kapely je třeba získat svolení nahrávací společnosti i vydavatelů. Zejména u těch starých skladeb se potom vlastníci práv měnili a podíly jsou často rozdrobené mezi několik subjektů, které můžou mít na věc odlišný názor.
U amerických filmů může známá písnička stát okolo 30 tisíc dolarů, titulkový hit v komiksovém velkofilmu ale může vyjít i na několikanásobek. Tvůrci filmu King Skate se pohybovali v řádech tisíců eur - někdy za minutu, jindy za celou písničku. Výsledná cifra všechny překvapila - 1 milion korun, tedy dvakrát tolik, než kolik počítali. I proto se fanoušci projektu mohou skládat v rámci crowdfundingu, aby se vše ufinancovalo a ve filmu zaznělo přesně to, co tvůrci a střihač zamýšleli.
