Hastrman Ondřeje Havelky: Rozjetá feministka a herec v životní roli

Ti, co Urbanův romanticko-ekologický román četli, mají k filmu Hastrman celou řadu kritických připomínek - zaměřuje se hlavně na romanci barona / hastrmana (Karel Dobrý) a divoženky Katynky (Simona Zmrzlá) a cestování staletími, případně ekologické poselství ukládá k ledu.

Své k Hastrmanovi "řekli" též recenzenti, jako kdyby mělo jít v případě Havelkova hraného debutu o dílo ne nepodobné řadě filmů, v nichž se před lety objevil Karel Dobrý (Strašidla, Čertoviny) a které režíroval Zdeněk Troška. Ale když ono kritizovat Trošku už není "in" a na komediální lapálie ze života v poslední době nedošlo...

Abyste mi rozuměli, Hastrman rozhodně nebudí dojem nejlepšího tuzemského filmu roku 2018. Na druhou stranu, s pozorností očekávané tuzemské tituly každoročně spočteme na prstech jedné ruky a Hastrman se k těm letošním řadí. Osobně jsem rád, že snímek podobného druhu vznikl. Domnívám se totiž, že je docela dost důvodů, proč se na něj do kina vypravit. A není to jen ta všemožně deklarovaná jinakost. Viz můj soukromý výčet níže.

Jméno režiséra filmu bylo pro řadu lidí velkým překvapením. Zpěvák, principál swingujícího ansámblu, herec a divadelní režisér nicméně není žádným zelenáčem. Hastrmanovi vdechl to, co roky nasával a studoval: divadelní pojetí, komiku, důraz na lidové zvyky 19. století a písně, které se přenášely takzvaně od ucha k uchu, od úst k ústům. Vznikl tak poměrně nevídaný snímek, v němž navíc nechybí tíživá atmosféra a řada povedených dramatických scén. Dodejme nicméně, že bez usilovné práce další svérázné postavy tuzemské kulturní scény, producenta Čestmíra Kopeckého (Karamazovi, Nuda v Brně), by zřejmě nikdy Hastrman nespatřil světlo světa.

Po dlouhé době se v českém filmu a v jedné z hlavních rolí objevuje výrazná ženská postava, která není tak říkajíc za "blbku", ale budí respekt, vášně, emoce a celou řadu otázek. Simona Zmrzlá jako protiváha hastrmana (Karel Dobrý) zosobňuje ženský princip a živel, který téměř vymizel. Havelka rolí Katynky tak trochu poňouká ke škodolibým myšlenkám na adresu mužů ženoucích se za chtíčem a vášní. Že to přišlo zrovna od zástupce mužského pohlaví? To si říká o dvojnásobný respekt.

O tom, že je výrazným a často obsazovaným hercem, víme dlouho. Konečně však někoho napadlo obsadit Karla Dobrého do hlavní role. Důvěru proměnil v osobité herectví, které zaujme ve všech polohách - když se chová jako okázalý baron, nasadí úsměv, ironii, pohrdání, když vážně obhlíží stavbu přehrady, je naměkko z Katynky, nebo když je v emocionálních koncích.

Na casting Hastrmana kladl tvůrčí tým velký důraz. Ono je docela těžké vytáhnout z tuzemského filmového "rybníčku" pár neokoukaných "rybek". V tomto případě se to ale podařilo. Vedle těch známějších (Jiří Lábus, Norbert Lichý, Vladimír Polívka) zaujme Jan Kolařík v roli faráře a divadelní "anarchista" Jiří Maryško v roli podlézajícího učitele.

Havelka do Hastrmana promítl též krajinu, kterou známe buďto ze soukromých výletů nebo tuzemských dokumentů. A spolu s kameramanem Divišem Markem (Bába z ledu, Štěstí) poukázal na její fotogeničnost, chladnou a zrádnou krásu. Pravda, při celkové délce jsou záběry kamer a dronů tak trochu monotématické. Všemožné tůně, sloje a kopečky Českého středohoří a takzvaného máchovského kraje vás nicméně vybídnou k (někdy melancholickým) výpravám jen pár kilometrů od vašeho domu.

Děj Hastrmana se odehrává v kapitolách, které se vztahují k lidovým obyčejům a přírodním cyklům. Začíná se "Smrtnou nedělí" a končí "Žní". Celým filmem prostupuje spor pohanství a křesťanské víry, zjitřených emocí a uměřenosti. Havelka kromě herců staví do jedné z hlavních rolí přírodu a český venkov. Často je nám na hony vzdálený, nicméně se zdá, že se touha po rituálech, pranostikách a zvycích našich předků vrací do obliby. Viz často obnovované masopusty a další společenské akce.