Recenze: Mimi šéf - jaký je nový animák od režiséra série Madagaskar?

Tento animovaný film (natočený podle úspěšné ilustrované knížky) by měl mít velmi jasné poselství: Když se objeví v rodině nové děcko, první ratolest je k němu nejdříve nedůvěřivá až nenávistná, ale sourozenecká láska nakonec zvítězí.

Ovšem film Mimi šéf (2017) se k tomuto poselství dopotácí přes tak bizarní okliky, odbočky a slepé cesty, že kdybych nebyl dospělák a nechápal to poselství od začátku, možná bych ho ve filmu ani neodhalil.

Protože původní dětská knížka má pouhých 40 stránek (což jsou především velké obrázky s pár větami textu), tvůrci filmové verze museli děj podstatně rozvinout a obohatit, což se jim moc nepovedlo. Především se jim nepovedlo nějak si ujasnit, jak to vlastně celé chtějí stylizovat. (Bude následovat něco, co by se dalo u jiných filmů označit za spoilery, ale nemyslím, že by se tento film dal spoilerovat.)

Od prvních minut filmu vidíme, že Tim má velkou představivost. Představuje si, že prožívá dobrodružství v kosmu, pod vodou, uvnitř velryby a tak dále. V těchto (krásně stylizovaných) scénách se jeho rodiče mění v astronauty, piráty, gorily a tak dále. Což je super.

Pak se doma objeví nemluvně a já se domníval, že jde o normální nemluvně, které Tim pouze díky své představivosti vidí jako brutálního korporátního ředitele, který ho chce připravit o jeho rodičovskou lásku. Záhy se ovšem Tim začne se svými rodiči bavit o tom, že Mimi šéf nosí kvádro a kufřík, což rodiče nerozporují, nýbrž to smetou se stolu nějakou divnou hláškou ve smyslu "každý máme své libůstky". Takže to vypadá, že Mimi šéf (postava) skutečně vypadá tak, jak vypadá, ale nikdo z dospělých se nad tím nepozastavuje.

Tudíž bychom zřejmě měli přijmout objektivní realitu tohoto filmu, spočívající v tom, že děti se "vyrábějí" (neznámo jak) někde v nebi, odkud většina jde dolů na zem (narodit se), a některá jsou vybrána do "managementu", kde v kvádrech pracují v kancelářích na tom, aby děti na Zemi byly milovány. To se zkomplikuje, když firma, prodávající štěňata, geneticky sestrojí nové, strašlivě roztomilé štěňátko, takže hrozí, že rodiče přestanou mít rádi své děti (a nahradí je štěňátky). Mimi šéf je vyslán na Zemi proto, aby tomu zabránil, neboť Timovi rodiče pracují v této štěněcí firmě. Poté, co toho dosáhne, chce se opět vrátit do managementu (v nebi nebo kde) a svou existenci vymazat z hlav rodičů (což skoro vypadalo jako nějaká divná analogie na úmrtí novorozence).

To ještě není zdaleka kompletní zápletka (jsem tak v polovině). Hlavní ale je, že všechna ta divoká dobrodružství v Timově hlavě nejsou o mnoho divočejší než jeho objektivní realita, v rámci které skáče na kole přes jedoucí vlak, proniká nepozorovaně do letadla do Las Vegas a snaží se zabránit odpálení rakety při rvačce s padouchem. Je celkem jedno, jestli se mu to právě zdá, nebo jestli je to skutečnost. Úplně všechno je to pohádkové, přehnané, divoké a nelogické - takže se dost často nabízí otázka, zda se právě díváme na něco, co Tim prožívá, nebo co si představuje. A je to jedno.

Tvůrci filmu se to všechno snaží ospravedlnit úplně závěrečnou scénou, ve které se ukáže, že to úplně všechno vyprávěl dospělý Tim své malé dceři, aby ji připravil na její novorozenou sestřičku. Což vzbuzuje mnoho dalších otázek, jako například "Proč si ve vyprávění pro svou dceru vymýšlel tolik dospěláckých vtipů, které nikdy nemohla pochopit?"

Film má docela hezkou výtvarnou stylizaci a párkrát jsem se uchechtl nějakému dospěláckému vtipu. Ale obávám se, že tvůrci chtěli divákům kromě bláznivých pestrobarevných akčních scén a dvouvteřinových gagů nabídnout také něco výrazně hlubšího (například ve stylu V hlavě), což se jim vůbec nepovedlo.

Hodnocení: 40%