Aréna byla narvaná k prasknutí a všichni netrpělivě čekali na Hanse, který po chvilce nastoupil a s doprovodem na piáno představil své hlavní kolegy, mezi které např. patří virtuózové jako Guthrie Govan (Kytara), Satnam Ramgotra (Bicí), Tina Guo (Elektrické čelo), nebo Johnny Mara (Kytara). Na začátek sympaticky pozdravil diváky naší rodnou řečí a celý koncert otevřel Sherlockem Holmesem (pokud nepočítáme úvodní znělku), ze kterého následně svižně přecházel na hlavní pasáže dalších skladeb. Výborné na tom bylo, že ze začátku bylo pódium velice zmenšené, ale mělo to pádný důvod, protože vždy, při refrénu dané skladby, kdy bylo potřeba více hudebních nástroju se otevřela další část pódia, ve které se objevili členové Českého národního symfonického orchestru. Asi nejepičtější bylo představení, opět českých chórů, na refrén Madagaskaru a tím zároveň otevření poslední části pódia.
Koncert byl obohacen zábavnými historkami z hollywoodksého života, překrásnou světelnou show, která báječně doprovázela hudbu a bubenickými sóly, která byla opravdu dechberoucí. Zazněly skoro všechny nejznámější Hansovy hity, ale i méně známé, jako je např. skladba k filmu Krvavý příliv (Crimson tide) od režiséra Tonyho Scotta. Už od začátku jsem doufal, že Hans Zimmer nebude všechny skladby dopředu představovat, z toho důvodu, že jsem se těšil, až uslyším pouze první tón a budu mít husí kůži. Tak tomu u některých skladeb nebylo, ale to vůbec nevadilo, protože k nim Hans většinou řekl i nějaké zajímavé historky. Skvělé na tom bylo, že po každých těchto dopředu oznámených skladbách přišla ona očekávaná hitovka, tedy alespoň pro mne tomu tak bylo a dav začal doslova šílet. Nutno dodat, že tomu tak nebylo vždy, např. Piráti z Karibiku byly představeni tak, že Hans Zimmer ohlásil blížící se přestávku, ale ještě před tím představil čelistku Tinu Guo a ta po chvilce spustila první tóny a celá O2 arena už věděla, o co jde.
Závěrecný Interstellar, kdy Hans předstoupil před orchestr a začal dirigovat hlavní refrén, bylo něco neskutečného. Skoro celé aréna, ale čekala na další skladbu, která ovšem nebyla napsána v programu a po asi třech minutách potlesku ve stoje začal dunit basový tón a já už tušil, že ona skladba nakonec přijde. Následně se na levé straně hlediště objevil veliký světelný kužel, který objížděl celou arénu. V tento okamžik asi všechny napadlo, že v kuželu stojí Hans, který sestoupí zpět na pódium. To se samozřejmě nestalo, nicméně myslím, že to nikoho mrzet nemuselo, jelikož napětí pokračovalo a objevily se další dva světelné kužely, které současně s tím třetím rychle objížděly arénu. Následně zhasly a my už po chvilce viděli, jak hudebnící nastupují zpět na pódium. Po zahrání prvních tónů na elektrickou kytaru už bylo všem jasné, že přání se naplnilo, publikum začalo běsnit a husí kůže vstávat. Samozřejmě šlo o Inception.
Tento koncert se nedá shrnout jinak, než jedním slovem, a to sice "EPIC" (Epické). Z pódia na vás doslova dýchal jiný svět, ze kterého nikdo něchtěl odejít a dlouho po koncertu v člověku tento svět ještě zůstane. Koncert byl bez debat zážitkem i pro lidi, kteří Hanse Zimmera tolik neznají a možná dokonce i pro ty, co tento typ hudby moc nesledují, protože jak už jsem říkal na začátku, byl to zkrátka koncert virtuósa filmové hudby a popové hvězdy zároveň. Za mne zatím největší kulturní událost tohoto roku.