Režisérka Tereza Nvotová vyhrála na festivalu v Locarnu s hororem o slovenských čarodějkách

„Mám strašnou radost, nečekala jsem, že příběh z malé vesnice v slovenských horách bude tak silně rezonovat s mezinárodním publikem. Zjevně jim problémy, které musí řešit naše hrdinky, nejsou zas tak cizí,“ řekla režiséra a scenáristka Tereza Nvotová po slavnostním ceremoniálu.

Mysteriózní drama Světlonoc (anglický název Nightsiren) je vzpourou ženy stojící proti hluboce zakořeněné kolektivní tradici, která ji démonizuje a zostuzuje. Vypráví příběh Šarloty, která se vrací do rodné vesnice v horách, aby zde našla odpovědi na otázky týkající se jejího pohnutého dětství. Když se snaží odhalit pravdu, začnou se do její reality vtírat dávné legendy, které vedou vesničany k tomu, že ji obviní z čarodějnictví a vraždy. Film je žánrově avizovaný i jako horor, ale v moha ohledech přesahuje běžné žánrové škatulky.

Do hlavních rolí obsadila režisérka Natálii Germani, Evu Mores, Juliánu Brutovskou, Ivu Bittovou nebo Marka Geišberga. Spolu s autorkou námětu Barborou Námerovou napsala Nvotová i scénář k filmu, stejně jako u předchozího dramatu Špína, jež pojednávalo o traumatu po znásilnění. Po velké trojici Berlinale, Cannes a Benátky je Locarno považováno za jeden z nejprestižnějších mezinárodních filmových festivalů kategorie A.

Obrovský úspěch slaví také producenti snímku Peter Badač z BFILM a Miloš Lochman z moloko film. „Jsem šťastný, že tvůrčí tým, který vznikl při realizaci Terezina debutu Špína, dosáhl dalšího významného úspěchu na mezinárodním poli. To by nebylo možné bez programové podpory autorských projektů Státním fondem kinematografie, která byla pro vývoj a výrobu filmu Světlonoc zásadní,“ uvedl producent Miloš Lochman. Slovensko-českou koprodukci podporoval od počátku Státní fond kinematografie, když přispěl ve všech fázích od scénáře, přes vývoj i výrobu celkovou částkou 10,85 milionů Kč.

Světlonoc je druhý celovečerní hraný film režisérky Terezy Nvotové, která debutovala snímkem Špína na festivalu v Rotterdamu v roce 2017. Drama o znásilnění a vzpouře ženy proti násilníkovi se později stalo nejlepším filmem na Cenách české filmové kritiky.

„Po dlouhé cestě plné nejistoty, kterou jsem si s tímhle filmem prošla, pro mě výhra v Locarnu znamená, že musím věřit svému instinktu, protože byl správný, i když mi mnoho lidi říkalo, že není a že ten film pohoří. Odnáším si z toho, že dělat film znamená riskovat a stát si za svým. Dává mi to sílu dělat filmy dál, i když se z nich člověk téměř neuživí. Festival byl krásný a ještě mi to celé úplně nedošlo. Výhru jsem opravdu nečekala, spíš jsem se bála, jestli diváci film přijmou. A přijali ho úžasně, doteď mi píšou, jak na ně zapůsobil. Pro film to znamená, že bude žít dál, už teď nás pozvali na další dva větší festivaly do Ameriky a do Španělska a myslím, že ta cesta bude bohatší. Snad se nám podaří film prodat i do zahraniční distribuce.“

Už sedmý film s monstrem, kterému abstraktně říkáme Predátor (i když se jmenuje jinak), se poprvé odehrává v hluboké minulosti a poprvé je hlavní hrdinkou žena, členka kmene Komančů.