Karlovarské přísliby - Nacionalisti, korbáčiky a vražda na Slovensku

Zatímco věci jako Srpnová madona, Monzun nebo Maličkosti se hrozně vlečou, postrádají silnější příběh a bude tristní jestliže nějaký z nich vyhraje cenu, slovenský snímek Budiž světlo je přehledný, jasný a přesto vrstevnatý a komplexně prozkoumávající témata nám všem blízká, aniž by ztratil údernost a až znepokojující realističnost. Nehraje si sice tolik s řemeslnou stránkou filmu, kamera ani zvuk nejsou tak dobré, jako u konkurence, ale to je záměr. Výsledkem je totiž mnohem komornější a realističtější dojem.

Příběh se točí kolem čtyřicátníka Milana, otce tří dětí, který jezdí na dlouhé týdny a měsíce do Německa, aby uživil svou rodinu. Když se tak po jednom z takových výjezdů vrátí zpátky domů, zjistí, že jeho nejstarší syn Adam se uzavřel sám do sebe, skoro nepromluví a něco skrývá. Ze začátku nad tím mávne rukou řka, že to přejde, to jsou hormony. Když se ale zasebevraždí Adamův spolužák, začnou na povrch vyplouvat znepokojivé věci, stíny se začnou prohlubovat a Milan postupně zjišťuje, že v době jeho nepřítomnosti se toho hodně změnilo a on teď začne zjišťovat pokřivenou pravdu o sobě, své rodině a společnosti, která se skrývá pod tváří klidné slovenské vesničky.

Víceméně všechny filmy mají ve svých anotacích uvedeno, že popisují závažná témata, jsou skvělé a tak. Nepříliš překvapivý marketingový tah, který se až moc často ukazuje jako lživý. Tentokrát má však pravdu a výsledek je o dost lepší. Markovi Škopovi (Eva Nová) se podařilo v atmosféře Vánoc vytvořit hutnou a těžkou atmosféru nejistoty, pochyb a bezmoci, která přejde z plátna i na diváka. Nejsilnější stránkou snímku je totiž realističnost, která umožňuje sžít se s postavami, protože charaktery jsou uvěřitelné a při sledování nepřišla chvíle, kdy bych zpochybnil pravděpodobnost existence takové vsi. Navíc to tentokrát nejsou nějací vzdálení Američani nebo Britové, ale Slováci, naši sousedé a dlouholetý spojenec.

Celkový způsob vyprávění je velmi strohý, nevytvářející nějaké vizuálně nebo zvukově silné záběry. Místo toho dodává naprosto obyčejným záběrům, které sami o sobě nijak vzhledově nevynikají, sílu příběhem a myšlenkami.

Nejsilnějšími tématy filmu Budiž světlo je rozpad rodiny a pozice obyčejného člověka „jednoho z milionů“ v mase, se zaměřením na nenávistné ideologie. Je očividné, že se ve filmu otiskl vzestup slovenského politika Mariána Kotleby, který se dá bez přehánění označit za neonacistu a následovatele nacistické filozofie. Ukazuje jak jednoduché je pomýlit lidi, obzvláště ty mladé, a jak tenká hranice je mezi vlastenectvím a nacionalismem. Jak jednoduše se dá zneužít demokratických principů pro vlastní prospěch, jak lehké je skrýt pokřivené a zlé myšlenky za vznešené ideály a slova jako „obrana vlasti“, „vlastenectví“, „svornost lidí“ a nakonec i zoufalou beznadějnou bezmoc onoho obyčejného člověka, který by se chtěl takovému zlu postavit.

Zároveň vidíme, jaký dopad má na rodinu absence otce a jak důležitá rodina byla, je a bude. Že ne každému bude dopřáno uvědomit si její důležitost, dokud nebude pozdě, protože pak už taky nemusí být celá. Zároveň se vyhýbá čirému odevzdání zlému osudu, ale stojí na straně boje za správnou věc, i když je naděje malá, téměř žádná.

Ať už jste tedy ve Varech, nebo ne, pokud dostanete možnost vidět Budiž světlo, rozhodně to doporučuji, protože dobře napsaný děj a celkově silný příběh s vrstevnatým myšlenkovým podhoubím doplněný o místy syrovou atmosféru je škoda minout, protože je v dnešní době velmi aktuální a tne hluboko do živého.