Karlovarské přísliby - Hvězdy a chlebíčkový problém

Upocená dvouhodinová cesta autobusem, úmorné bloudění útrobami hotelu Thermal ve snaze nalézt PR oddělení, šplhání do kopce s krosnou, oblekáčem i festivalovou taškou na zádech, kravata uvázaná podle wikihow, půjčené boty a pocit Alenky, která se octla v Říši divů a snaží se najít pevnou půdu pod nohama, ale nemá sebemenší ponětí, co se to kolem ní děje. Zhruba tak by se dala shrnout doba od obdržení vysvědčení a úspěšného dokončení třeťáku po začátek opening ceremoniálu 54. ročníku MFF KV.

Potom následovala ona slavná paráda na červeném koberci. Tu je dost k posr... nepohodlné sledovat v civilním oblečení, účastnit se jí v černém obleku musí být něco naprosto šíleného. Není divu, že uvnitř rozdávají malá chlazená šampáňa a minerálku. Chvilku se tam v předsálí postává, tlachá, zdraví, fotí, načež vás několikrát hlas z reproduktorů vyzve, abyste se ráčivě přesunuli dovnitř. Když to ani napočtvrté nezabere, začnou obcházet hostesky a číšnice vybízející vás ke stejné věci. Tak se tam odeberete.

Samotný ceremoniál otevře představení – stínohra – která jakoby vypadla z úvodních titulků Jamese Bonda (v tom nejlepším smyslu). Následuje již tradiční Ebenův proslov, zmíní třicet let od sametky, pochválí prezidenta festivalu, udělá vtípek na obložené chlebíčky a na plátně se objeví sestřih společných chvilek Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové, do roku 2010 umělecké ředitelky festivalu, nyní poradkyně.

Dalších pár proslovů, díků, Julianne Moore přebere Křišťálový glóbus, na pódiu se objeví i její partner Bart Freundlich a kolega Billy Crudup, další proslovy...

Samotný otvírák v podobě projekce společného filmu všech tří výše zmíněných – Po svatbě – není kdovíco. Objeví se v něm většina klišé pro tento typ filmů častých – malé chudé děti, které sice nemají peníze, ale jsou šťastné, rodinné drama, existenciální trable, smrt, tragické rodinné osudy a podobně trudní kostlivci ve skříni, solidní řemeslo, nějaké ty herecké výkony. Všechno přebité až moc očividným tahem na branku. Asi jako když se v nominacích na Oscara objeví příběh o černém homosexuálovi, nebo holocaustu, nebo problematickém životě nějaké slavné osobnosti.

Následoval společenský večer. Ten prokázal, že všechny ty celebrity v drahých oblecích na míru, naleštěných polobotkách, šatech z kdovíčeho, se šperky za cenu přinejmenším auta, s napomádovanými vlasy a zářivými úsměvy žraloka jsou akorát baťůžkáři, kterým se vedlo o něco lépe. V předsálí v době projekce postavilo stanoviště kuchařů, kteří připravovali jednohubky, pípa s Plzní a vinný bar. U jednohubek byla – mluvím z vlastní zkušenosti – nejméně dvacetiminutová fronta, na kterou jsem neměl nervy a jejíž zhruba polovinu jsem poslouchal jak si jeden z návštěvníků stěžuje na to, že támhleten předbíhá, a že tenhle stojí jako blbec a tím blokuje celou řadu. Hovado! Ti, kteří se k jídlu dostali zase nabírali do misek, co se dalo. Nejvtipnější na tom byl fakt, že o asi dvě místnosti dál byla jídelna, kde podávali večeři.

Co z toho plyne? Je jedno jestli jste turista, co v hotelu vyndá baterky z ovladače a nechá si ta přebytečná mejdlíčka, nebo superstar. Baťůžkáři jsme všichni, jen někomu ten baťoh nosí jiní.