Létající kadibudka, meditující mnich, nacistka a Brežněv. Zahajovací film festivalu Future Gate sklidil obrovský úspěch

Již před osmou hodinou večer se v kavárně Lucerna shromažďuje velká skupina fanoušků, kteří si na baru či u elegantních, secesí dýchajících stolečků dopřávají sklenku dobrého vína či šálek kávy, diskutují a s příjemným napětím očekávají start dalšího ročníku festivalu, který každoročně nechává své návštěvníky příjemně se unášet na vlně vědecko-fantastického žánru.

Se svým parťákem Karlem se po krátkém hledání správných dveří ocitáme na místě. Odkládáme si kabáty vedle stánku, kde si můžete zakoupit festivalové suvenýry, a ptáme se, kde vyzvednout lístky. Organizátoři naštěstí stojí jen o kousek dál, vše nám vysvětlí a pomohou nám domluvit rozhovor s panem režisérem po skončení projekce filmu Lajko: Cigán ve vesmíru. Atmosféra působí velmi neformálně a přátelsky, byť se filmová projekce odehrává v tak noblesních prostorách, nyní zaplněných reklamou v rámci propagace festivalu. Začínáme s focením a pokračujeme do velkého sálu, kde kvapem zaberu dvě místa zleva vzadu.

Před promítáním uvádí moderátor téma letošního ročníku festivalu, seznamuje diváky s atraktivním programem určeným pro všechny věkové kategorie. Ať už vás zajímají novinky ze sci-fi kinematografie, klasiky žánru (Gattaca, původní Godzillu z roku 1954), host Norman Lovett známý ze seriálu Červený trpaslík, který zde uvede maraton první série, máte zájem o workshopy, tvůrčí dílny, přijdete si na své.

Poté se pozornost otáčí na delegaci večera. První dva hosté pozvaní na jeviště, kanadský storyboardista Kurt van der Basch a ředitelka pražského maďarského institutu, Gertrud Kelemen, okouzlují diváky svou originální češtinou. Dozvídáme se, že Van der Basch, který se podílel na megaprojektech jako Star Wars: Síla se probouzí (2015), Atlas mraků (2012) nebo Kletba bratří Grimmů (2005), žije v Praze už sedmnáct let a plánuje ilustrovat komiks podle českého libreta divadelní hry Karla Čapka, R.U.R.

Jako třetí vstupuje na pódium režisér a scenárista očekávaného filmu, Balász Lengyel. Moderátor se ho ptá (a odpovědi překládá z angličtiny do češtiny), odkud přišel na námět příběhu o Lajkovi a jakým způsobem volil herecké obsazení. „Námět přišel odnikud, prostě jsem se jednoho krásného dne probudil a zeptal se své ženy, kdo byl první maďarský astronaut. Myslela si, že mám mrtvici. A tak to vzniklo. Není to typický festivalový sci-fi film a mám z toho radost. Jsem rád za celý štáb, že jsme v Praze, Praha je nádherné město. Film je výborně obsazený, byl to dlouhý casting, hrají zde maďarští, ukrajinští a němečtí herci. Chtěl jsem, aby to bylo perfektní.“

Následuje poděkování partnerům festivalu a pozvání na raut do kavárny po skončení filmu. Sál se ponořuje do tmy. Film začíná!

Děj od počátku prýští svižným tempem, skvěle vypracovanými postavami a údernými hláškami.Tvůrcům není nic svaté, přitom nesklouzávají k trapnosti a zachovávají inteligenci, absurditu a tragiku příběhu. Kromě Lajka, který by se pořád vznášel, zde vidíme jeho rodinu, tajnou policii, Rudou armádu, nacistku Helgu, meditujícího mnicha či samotného Brežněva. Víc neprozradím. Pokud patříte k milovníkům filmů Černí baroni (1992) nebo Tankový prapor (1991), pak si snímek Lajko: Cigán ve vesmíru zaručeně oblíbíte.

Film končí. Veškeré obecenstvo v sále nadšeně aplauduje. Unaveni, ale umělecky obohaceni se vrácíme do kavárny a přípomínáme organizátorům žádost o krátký rozhovor. Pan režisér srdečně souhlasí, vyzývá mě, ať si přisednu ke stolu a začínáme.

Jak se po pražské premiéře vašeho režijního debutu cítíte?
Cítím se výborně, publikum bylo naprosto skvělé, film si evidentně moc užívali. Už mám odbytou premiéru v Maďarsku a Itálii (vyhrál diváckou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Terstu, pozn. autorky). Je to fantastické.

Kolik času vám zabrala příprava filmu a následná realizace?
Dohromady rok a půl, scénář jsem donesl k producentovi, který z něj byl nadšen a pak už jsme to mohli rozjet. Také mě hodně podporovala má rodina.

V jakém stavu se podle vás současná maďarská kinematografie nachází?
Maďarská kinematografie je ve skvělé formě. Film Saulův syn vyhrál Oscara, O těle a duši byl nominován. Máme být na co pyšní.

Viděl jste někdy nějaký český film a pokud ano, jak na vás působil?
Znám hlavně československou Novou vlnu ze šedesátých let, zaujaly mě filmy Miloše Formana a Jiřího Menzela. Svou kvalitou jsou úžasně inspirativní.

Váš film se mimo jiné věnuje tématu dětství, dětských snů. Jaké sny jste měl jako dítě vy? Toužil jste se pohybovat okolo filmu nebo jste se chtěl stát kosmounatem jako Lajko?
Rád bych vám odpověděl, ale bohužel si to nepamatuji. Kosmonaut, to ne. Prostě mě v sedmadvaceti chytil film a už nepustil.