Jeden svět 2015 - Odysea neviditelných

Protagonistou filmu je známý mexický herec, producent a aktivista Gael García Bernal, jehož jsme mohli vidět ve filmech Amores Perros (2000), Babel (2006), Mexická jízda (2001) nebo No (2012). Zaštítil i film Sin Nombre (2009), odehrávající se v podobných kulisách.

V první části snímku jsme uvedeni do problematiky nelegální migrace ze středoamerických zemí za vidinou lepšího života, touhy dostat se do Spojených států. Zavítáme na forenzní oddělení, kde sbírají, analyzují a ukládají ostatky lidí, kteří na cestě zemřeli. Tady též začnou rozkrývat osud muže opředeného tajemstvím, které může pomoci rozluštit jen tetování na hrudi.

Ilegální migrace ze Střední Ameriky do USA je obtížně řešitelný fenomén, nikdo nezná přesný počet lidí skutečně překračujících hranice, možné je jen stanovit počet osob, které v této oblasti zahynuli. Ale to je jen statistika – nic osobního. V případě Dayaniho Cristala však přálo štěstí a dozvídáme se, že nejspíš pocházel z Hondurasu. S Gaelem Garcíou Bernalem se tedy dostáváme do jedné honduraské vesnice a vydáváme se na pouť, kterou musí naprostá většina ilegálů podniknout. Jak se dostat s minimem prostředků přes hranice a překonat takovou dálku? Na vlaku směřujícím přes Mexiko, který je případně zvaný „La Bestia“. Na této cestě jsou cestující neustále ohroženi - běžné jsou pády do kolejiště ze střechy vagonů, velmi rozšířené jsou únosy.

Gangy sledují trasy migrantů představující nezanedbatelný přivýdělek - mezi hlavní kriminální činnosti patří drogy, únosy a vydírání. Zmíněn je jeden z nejobávanějších kartelů „The Zetas“, který neslavně proslul masovými vraždami migrantů. Jeden z nejděsivějších je případ ze San Fernando, kde v roce 2011 tento kartel pozabíjel 193 lidí. Kolem cest, kudy se migranti pohybují, však nečíhají jen nebezpečí, ale vyskytují se zde i azylová centra, kde se místní snaží uprchlíkům pomáhat, poskytnout jim jídlo, prostor k odpočinku, k základní hygieně. Z těchto center mohou zavolat blízkým, odreagovat se při sportu. I zde ale musí myslet na to, že jsou venku ohroženi, nesmí se s nikým příliš sbližovat, po zatelefonování musí okamžitě mazat číslo, aby se nedali všanc - nevystavovali se riziku únosu či něčeho horšího.

Dokument Kdo je Dayani Cristal? (2013) nastiňuje mnoho dalších otázek a motivací, proč se tolik lidí vydává na tak strastiplnou a nebezpečnou pouť. Zda by nebylo lepší otevřít hranice místo stavění zdí, které se ničím neliší od zdí oddělujících Židy a Palestince. Dokument též nastiňuje to, že otevřít hranice není možné, stačí se podívat, jak to vypadá třeba v Itálii, kam pronikají tisíce uprchlíků z Afriky. Zkrátka jde o velmi silný dokument, kladoucí více otázek než odpovědí a nemající žádné jasné řešení. Pomoci může jen emigrantova modlitba, která ve filmu několikrát zazní a dodává sílu postavit se osudu, překonat řadu překážek a ohromnou vzdálenost pryč od rodiny a blízkých.