Tlupy fanoušků a bizarní Hlasy Ryana Reynoldse na 11. Festivalu otrlého diváka

Zamířeno na rozkrok
Kam by směřovaly pohledy a motivace otrlých diváků, kdyby jedna noha znázorňovala vysoké filmové umění a ta druhá továrnu na splněné sny Tomáše Magnuska či Uwe Bolla? Někam mezi, tedy rovnou na rozkrok. Doba vážně míněných artových filmů a nechtěně komických děl, jejichž tvůrci to mysleli setsakra vážně, ale kinematografickým jazykem zkrátka nevládnou, přeje otrlcům. Kdo by se taky chtěl potácet v šedi, že.

Humor, nadhled, nějaká ta bizarnost (co to v roce 2015 vlastně je?!?), občasně nalezená perlička na dně (nebo na mnohem odpudivějších místech) a především láska k tématu a tvorbě. To jsou hlavní charakteristiky přehlídky, která byla v České republice započata před 11 lety. Organizují ji zapálení fanoušci, teoretici i praktici filmu, čímž dochází ke kouzelné symbióze s návštěvníky festivalu. Zakladatelé se rekrutovali z jejich řad, když se jim dostala pod ruku zakázaná VHSka, časopis, komiks a podobně. Pořadatelé "otrlce" se festivalem baví, sami účinkují ve znělkách, vybírají ty nejpeprnější bijáky, připravují rekvizity. Na nic si nehrají. Prostě si hrají. A nastavují zrcadlo majitelům/provozovatelům kin.

V kině mezi svými
Eventové akce totiž ve světě i u nás do projekčních sálů táhnou. Dokladem budiž kupříkladu prosincový sraz fanoušků Středozemě. Přidanou hodnotou není předražené občerstvení, ale pocit, že jsem v kině mezi svými. Díky tomu tam strávím čas navíc, pustím nějakou tu korunu. A všichni budou spokojeni.

Kino Aero o tom přesvědčuje v rámci Festivalu otrlého diváka 11. rokem. Je vidět, že setkání vyznavačů roztodivné filmové kultury nabírá každou následující sezonu další zástup oddaných spiklenců. Skromný prostor Aera bobtná, před projekcemi není v prostoru baru a klubu k hnutí. Otrlci se uchylují na plácek před kinem, který skýtá čím dál vzácnější pohled na žižkovské vnitrobloky. Představení jsou často vyprodaná. O stěhování "Otrlce" nemůže být řeč, přestože se jeho ozvěny uvádějí v regionech (letos Brno a Hradec Králové). Důležitou roli tu totiž hraje genius loci. Nebo si dokážete představit obdobnou akci v kterémkoliv multiplexu? Faktem nicméně zůstává, že podobné akce by do neosobních kin přitáhly návštěvníky. Koncept "otrlce" není jediný, na který se dá cílit.

Strašidelná kočka a Ryan Reynolds
Letošní 11. ročník Festivalu otrlého diváka zahájila projekce černé mystické komedie Hlasy (2014). Pod režijní taktovkou Marjane Satrapi (Persepolis, Kuře na švestkách) ve filmu podléhá vnitřním démonům Ryan Reynolds. Herec se prozatím těšil zájmu především diváků MTV, kteří ho nejednou nominovali na své ceny. Po pražské projekci Hlasů to vypadá, že má Reynolds další oddané. Že by to byli "otrlci", v to před festivalem nikdo nevěřil. O co v Hlasech jde?

Reynolds hraje zakřiknutého hezouna Jerryho, zaměstnance továrny na vany. Pomrkává po účetní firmy Fioně (Gemma Arterton), ale doma má psa a kočku, která je dosti žárlivá a odloučení od páníčka těžko snáší. Ideální doba, aby se u Jerryho rozjely vnitřní běsy ne nepobné situacím z Psycha (1960), Osvícení (1980) nebo nejbizarnějších počinů od bratrů Coenů. Vše je zabaleno v lehce kýčovitém retro hávu, doplněno o vtipná hudební čísla a Reynoldsův dabing domácích i volně žijících zvířecích mazlíčků.

Hlasy jsou ránou mezi oči maloměšťákům, venkovským buranům i dámám z kanceláří. Reynolds si to jistě po účinkování v Návrhu (2009), kde ho komandovala dominantní Sandra Bullock, náležitě užil. A jen tak mimochodem, jeho tvář se podobá výrazu ledního medvěda. Nikdy nevíte, co od něho v další vteřině můžete čekat. Snad se filmu chytne nějaký tuzemský distributor. Obdobně ujetá nadžánrovka s artovými prvky se v kinech neobjevila zatraceně dlouho.