Big Lebowski slaví 25 let. Ikonickou postavu mohl hrát Mel Gibson, pak podle ní vzniklo náboženství

Od americké premiéry snímku Big Lebowski uběhlo 6. března přesně čtvrt století, a tak stojí za to si možná nejpopulárnější dílo bratrů Joela a Ethana Coenových připomenout. Příběh o ultimátním hédonistovi a bowlingovém fanatikovi (kterého však ve filmu nikdy nevidíme bowling hrát) lze totiž sledovat jako téměř odyseovskou cestu spočívající v překonávání překážek, anebo také úplně jinak. A i díky tomu je toto neuchopitelné dílo dodnes zábavné.

Tehdy začínajícím bratrům Coenovým pomohl s distribucí jejich debutu Zbytečná krutost (1984) jakýsi Jeff Dowd. Producent, politický aktivista a milovník koktejlu Bílý Rus se později stal předobrazem ikonické postavy Jeffa „Dudea“ Lebowskiho. Stejně tak i specifika dalších postav a podzápletek, jež se ve filmu objevily, Coeni převzali z okruhu svých známých.

Strukturu tomuto bizarnímu panoptiku dalo využití děl Raymonda Chandlera, především jeho románu Hluboký spánek. „Chtěli jsme udělat příběh na chandlerovský způsob, jak se epizodicky posouvá a pracuje s postavami, jež se snaží rozluštit záhadu. Další věcí je beznadějně složitá zápletka, která nakonec vlastně vůbec není důležitá,“ řekl Joel Coen v dobovém rozhovoru pro IndieWire.

Bratři psali scénář na začátku 90. let, kvůli vytíženosti předem vytipovaných herců však v dalších letech natočili nejdříve snímky Barton Fink a Fargo. Příběh postupně obohatili nejen o odkazy k Hlubokému spánku, ale i k satirické neonoirovce Dlouhé loučení (1973) či francouzské variaci na Bezstarostnou jízdu známé pod českým názvem Buzíci (1974).

Ve druhé polovině 90. let se konečně podařilo sladit harmonogramy. K už dříve domluveným Johnu Goodmanovi a Stevu Buscemimu měl do hlavní role přibýt Mel Gibson, ale postavu Dudea údajně nebral dostatečně vážně. Velkou ochotu a obětavost naopak projevil Jeff Bridges, který sáhl do vlastního šatníku a načrtl, jak by se mohl antihrdina oblékat. Většina bizarního oblečení, jež má Dude ve filmu na sobě, tak skutečně patří Bridgesovi. Tomu byla postava blízká i díky tomu, že v mládí patřil do surfařské komunity a stejně jako protagonista experimentoval s drogami.

Snímek si odbyl premiéru na lednovém festivalu Sundance, do amerických kin šel o měsíc a půl později. O žádný kasovní úspěch se však nejednalo a až zájem evropského publika v následujících měsících zajistil, že tržby trojnásobně překonaly patnáctimilionový rozpočet. Stejně tak ani dobové recenze nehýřily nadšením. Kritici převážně uznávali zdařilé komediální momenty, na uspokojivé čtení tohoto žánrového i tematického mixu však recept nenašli.

Plného docenění se tak film dočkal až později a vydobyl si bez přehánění kultovní status. V americkém Louisville se každoročně pořádá Lebowski Fest zahrnující nezřízené pití alkoholu i hraní bowlingu. V roce 2005 vzniklo náboženství pojmenované „dudeismus“ hlásající životní styl v duchu Bridgesovy postavy a rozšiřující taoistické myšlenky o příklonu k bowlingu, vonným koupelím a nenáročnému hédonismu.

Z Dudea se tedy stal popkulturní fenomén, ale až před několika lety se naplno ukázalo, že napodobit hravou ležérnost Coenů není nic snadného. John Turturro, který v Big Lebowskim ztvárnil malou roličku Jesuse, totiž napsal a natočil spin-off zaměřující se na jeho postavu. Ještě zřetelněji vycházel ze zmíněných Buzíků a podařilo se mu sehnat sympatickou hereckou sestavu zahrnující Audrey Tautou, Bobbyho Cannavaleho či Susan Sarandon. Výsledku s názvem The Jesus Rolls však chyběla lehkonohost Coenů a křečovitou snahu o stylovost odsoudili kritici i běžné publikum.

O čem tedy Big Lebowski vypráví? Na rozdíl od mnoha jiných klasik nemá smysl s popisem příběhu ztrácet příliš mnoho času. Hlavní postavou (ale rozhodně ne hrdinou) je Dude Lebowski, jehož si neznámí mafiáni spletou s milionářem stejného jména a pomočí mu jeho oblíbený koberec. Lehkomyslný hulič marihuany se společně se spoluhráči z bowlingového týmu začne zaplétat do stále nepřehlednějšího kolotoče únosů, vydírání, absurdit a nihilismu.

Netrvá dlouho a publikum se v tom zmatku začíná ztrácet. Orientaci aspoň částečně napomáhají postavy vycházející z rozličných stereotypů, přitom však v rámci možností působí životně a hlavně zábavně. Neuchopitelnost příběhu vedla k velkému množství velmi kreativních výkladů, podle nichž lze Big Lebowskiho chápat jako kritiku společnosti, pojednání o úloze války v americké politice, vyjádření k feministickým trendům či komentář k soudobému vývoji kapitalismu. A Alfred Hitchcock by měl z koberce jakožto zcela nesmyslného macguffinu určitě ohromnou radost.

Snad i vzhledem k době, kdy Coeni psali scénář, se film odehrává během války v Perském zálivu, což vybízí k připomenutí nefunkčnosti mnoha amerických institucí. Satirické prvky se mísí s absurdní komedií a parodií na noir filmy, úvodní představení Dudea zase upomíná na westerny. Žánrová rozkročenost a často až protichůdnost znemožňuje brát film zcela vážně, na druhou stranu nad ním nelze ani mávnout rukou jakožto nad záměrně nesmyslnou crazy komedií. A aby těch nejasností nebylo málo, tak v dramaticky neuspokojivém závěru se vlastně skoro nic neobjasní. Dočkáme se jen vyznění, že život jde dál; občas máme kliku, občas ne. Díky této zřetelné vyprázdněnosti je možné film chápat v podstatě jakkoli, což se také děje.

Jedna z možných interpretací spočívá v tom, že Dude je zástupcem postmoderních USA 90. let, které už nechtějí pracovat a raději by si užívaly, přitom však stále vyznávají hodnotu přátelství a netají se důvěrou ve svět. Shovívavě na ně shlíží stará kovbojská Amerika v podobě postavy jménem Cizinec (Sam Elliott), jenž s Lebowskim v polovině vyprávění a pak na jeho konci prohodí pár přátelských vět. I další postavy jsou zhmotněním určitých principů a společenských skupin, někdy dokonce i více zároveň.

Dudeův kamarád Walter (Goodman) je stereotypním vykreslením válečného veterána a zároveň karikaturou moderního přístupu k náboženství. Miluje zbraně a neustále připomíná svou zkušenost z vietnamské války hořce humornými hláškami: „Tohle není Vietnam, tohle je bowling. A ten má svoje pravidla.“

Lebowskiho dcera Maude (Julianne Moore) deklamující věty jako: „Mé umění je považovaní za velmi vaginální,“ zosobňuje feminismus i nepochopitelnost moderního umění. Nemožnost vymanit se z daných škatulek dokazuje i trio německých nihilistů (v čele s Peterem Stormarem), neschopných odpoutat se od předsudků vůči jejich národu, ať už jde o nacismus, pornografii či krautrock. Konečně i titulní milionář Lebowski (David Huddleston) je typickým obrem na hliněných nohách, reaganovským konzervativcem, jehož bohatství je však ve skutečnosti pouze iluzorní.

O audiovizuální stránku se postarali pravidelní spolupracovníci Coenů. Soundtrack vedle několika originálních motivů Cartera Burwella sestával především z country hitů 60. a 70. let, které vybral producent T Bone Burnett. Kameraman Roger Deakins se zase musel vypořádat především s odlišnou vizuální stránkou vysoce stylizovaných snových sekvencí (upomínajících na muzikály Busbyho Berkeleye) a umírněného, spíše realistického pojetí zbytku filmu. Navzdory nepopiratelné hravosti a imaginativnosti halucinogenních výletů Dudea za hranice reality však není formální stránka filmu natolik výrazná jako jeho poselství či spíše záměrné neposelství.

Vyprávění se totiž soustředí na tu zdánlivě nejméně zajímavou postavu. Dude nemá práci, vztah ani ambice. O nic se v životě nesnaží a jeho primárním cílem během událostí zachycených ve filmu je nahrazení pomočeného koberce. Jeho charakterový oblouk je ukázkově „o ničem“ – na konci příběhu je tato postava úplně stejná jako na jeho začátku.

Což (s výjimkou nešťastného Donnyho v kouzelném podání Stevea Buscemiho) lze říct skoro o všech a o všem. I figury, které se o něco snaží, jsou odsouzené k selhání, pouze Dude si však zbytečnost jakékoli aktivity dokáže naplno přiznat. A stejně tak si my, diváci a divačky, musíme po bezmála dvou hodinách přiznat, že tahle hříčka Coenů je prostě o ničem. Její nicotnost je však nejen podnětná, ale také stále velmi zábavná a okouzlující.

Třetí díl série Creed, která navazuje na šestidílnou ságu Rocky, se už musí obejít bez Sylvestera Stalloneho. Důvodem ale není hercův věk. Třetí díl Creeda nicméně odkazuje silně k Rockymu III.