Nejsledovanější film Netflixu Snivokraj je tisící variací na fantaskní schéma, kterou zachraňují herci a důležité poselství

Občas je hezké upustit od monstrózních ambicí a natočit snímek, který evidentně vznikal z radosti tvůrců a pro radost publika. Režisér Francis Lawrence možná nemá zvučné jméno jako Steven Spielberg, ale v jeho rejstříku najdeme oceňované či kultovní tituly jako Constantine, Já, legenda, Hunger Games: Vražedná pomsta nebo Rudá volavka. Nově se chopil celovečerní adaptace komiksové série Little Nemo in Slumberland od Winsora McCaye, v níž dívka Nemo putuje zázračnou krajinou snů.

Snivokraj (Slumberland) Netflix přišel na 150 milionů dolarů, což by ještě před 15 lety značilo drahý blockbuster pro kina, také dnes jde o pořádnou streamovací štiku. Dvouhodinový snímek se ovšem orientuje výlučně na dětské publikum a havajská hvězda Jason Momoa (Aquaman) zde rozpustile skotačí, pojídá mouchy a létá na obrovské huse coby smradlavý rádoby psanec, jenž se zasekl ve snové říši a hledá bájné perly, které mu splní jakékoli přání.

Protagonistkou je ale dívka Nemo (Marlow Barkley), která s otcem (Kyle Chandler) vyrůstá na ostrovním majáku. Tatínek na moři zahyne a Nemo se stěhuje do velkoměsta k samotářskému, nudnému a přízemnímu strýci Philipovi (Chris O’Dowd). Ve snech se vrací na majáku, kde tajuplný Flip (Momoa) slídí po mapě, která ho zavede k vytouženému pokladu. Společně se vydávají na cestu spletitou krajinou cizích snů a v patách mají agentku (Weruche Opia) zodpovědnou za udržování pravidel Snivokraje.

Na první pohled dostáváme další variaci Čaroděje ze země Oz s příběhy, v nichž se dítě pohybuje na pomezí skutečného a fantaskního světa. V technicolorové klasice Dorotka s pomocí přátel musela porazit zlou čarodějnici, ve Snivokraji Nemo pomáhá uvězněnému Flipovi, aby si vzpomněl, kým vlastně býval. Co začíná jako odvázaná výprava za pokladem, v níž hrdinové vstupují do stále hlubších fází snů ve stylu Počátku, se posléze stává až charakterovým dramatem o tom, jak můžeme zabřednout v prchavých snech a zapomenout opravdu žít.

A překvapivě to je druhá část s dospělejšími motivy, která se lépe sleduje. Prvotní putování Snivokrajem se zadrhává na slapstikových výstupech Momoy a jednotlivá prostředí ani vizuálně příliš neoslní. Automobilová honička ve snu malého kluka, který dost nešikovně zachází s volantem, nabídne nejakčnější scénu v městských kulisách. Na rozdíl od Nolanovy snové epiky v Počátku však nevyznívají vůbec přesvědčivě, o což se tvůrci ani nesnaží. Dětské publikum musí chápat, že se nacházíme ve snu, výprava je proto v těchto sekvencích dost umělohmotná. A oba hrdiny navíc doprovází oživlé plyšové prase, vesele chrochtající a pojmenované Prase.

Většina scén rozhodně nevypadá zle, ale chybí v nich pevná režisérská ruka, která by zamezila přešlapování na místě a vtiskla vyprávění jednolitou atmosféru a mytologii. Chvíli si můžete připadat jako u Obra Dobra, když Nemo náhle přes moře odnáší její postel zpět na maják, následně ale poznáte spíše seriálového Lokiho nebo Útvar Rozhodně Neživých Agentů.

Postavy prochází byrokratickým střediskem, v němž se přidělují sny a dohlíží se na jejich průběh, ovšem tato linie vyznívá nedotaženě a přihlouple. Navzdory obřímu rozpočtu se nedočkáme pořádného vyobrazení tohoto potenciálně atraktivního místa a jeho fungování i pravomoc zůstanou nevysvětlené. Lawrence ostatně šetří úchvatnými atrakcemi, které bychom si se snovým krajem mohli spojovat. Jediná kouzelná sekvence ze Spielbergova Obra Dobra strčí do kapsy celý Snivokraj.

Výhrou jsou alespoň jednotlivé postavy. Momoa vyzařuje energii, která odpovídá Willymu Wonkovi, jehož kostýmem a kloboukem lehce připomene. Marlow Barkley má talent a všechny emoce zvládá na jedničku. Jasně nejlepší je ale Chris O’Dowd, jenž opět válí v jemnohumorné poloze nejistého strýce, jemuž v životě schází pomyslná jiskra. Jeho přerod nepůsobí uchvátaně, a byť snadno odhadneme, že právě jeho vývoj sehraje klíčovou roli, v tomto ohledu má Lawrence vyprávění pod palcem a dožene ho ke slušné katarzi.

Snivokraj každopádně nepůsobí nijak zajímavě a kvalitně. Zřejmě proto, že navzdory přitažlivému konceptu jako samostatné dílo vůbec nefunguje. Inspirace najdete na každém kroku, od těch kouzelnějších a serióznějších sklouzávají i k těm naprosto neurvalým – závěrečný střemhlavý průlet několika sny jako by vypadl z epizody Ricka a Mortyho Lawnmower Dog, která parodovala Počátek. Organizaci na kontrolu snů pak vtipněji znázornili v animáku V hlavě, a to jen v jediné scéně.

Snímek rozhodně potěší menší diváky a divačky, dospělí u něj mohou strávit příjemné odpoledne. Jediní Chris O’Dowd a Kyle Chandler (v jeho případě bohužel dost nakrátko) ale dokazují, že se nepřišli pouze vyblbnout a že příběh nese i hezké poselství. Sněme si své sny, ale nenechme se zdeptat tím, že v nich nenacházíme rozřešení minulých splínů či ztroskotaných vztahů.

Filmy z Jižní Koreje se vyznačují tím, že jen málokdy mají jeden žánr. Proto je Podezřelá nejen krimi thrillerem, ale i romancí a komedií. A stejně jako předcházející díla režiséra Parka Chan-wooka (Old Boy, Komorná) jde o podmanivou výtvarnou podívanou.