Recenze: Marvelovka Eternals představuje tým nových superhrdinů. Na Avengers ale nestačí

Snímek Eternals vypráví epický příběh o skupině nesmrtelných hrdinů, kteří jsou nuceni vystoupit ze stínů, aby se opětovně spojili proti nejstaršímu nepříteli lidstva, monstrům různých podob a velikostí zvaných Devianti. Eternals se s nimi střetávají napříč tisíciletími, současně ale mají zakázáno se jakkoliv vměšovat do lidských záležitostí (zasahovat do válek, urychlovat jejich technologický pokrok apod.). To je ovšem jedním z důvodů jejich vzájemných sporů, které postupně nabývají na intenzitě a důležitosti.

Nová marvelovka je dílem režisérky Chloé Zhao, autorky letošního oscarového vítěze, nezávislého dramatu Země nomádů. Eternals však ze všeho nejvíce připomínají variaci na Avengers. Bohužel variaci po všech stránkách znatelně slabší.

Opět máme před sebou ambiciózní velkolepou superhrdinskou týmovku, kde se pozornost rozděluje mezi více postav. Oproti všem dosud natočeným dílům Avengers ale Eternals mají tu nevýhodu, že ani jednoho z jejich hrdinů jsme dosud v žádném z předchozích filmů či seriálů ze světa Marvel Cinematic Universe neviděli. Proto je přes polovinu více než dvouapůlhodinového filmu věnováno představování jak další větve čím dál tím masivnějšího a komplikovanějšího marvelovského univerza, tak jednotlivým členům Eternals, jejich motivacím a mnohdy složitým vztahům.

Zpočátku je seznamování s novým světem poměrně svěží a poutavé. Děj se odehrává v současnosti, respektive pár let od „probliku“, k němuž došlo v Avengers: Infinity War a Endgame, několikrát se však podíváme do různých etap minulosti (starověk, dobývání Ameriky v 16. století apod.). A to proto, abychom hrdiny, kteří na naší planetě žijí již tisíce let, mohli poznat trochu hlouběji a z různých úhlů.

Členů titulního týmu je deset (pět mužů a pět žen). A jak celý komiks, tak i jeho hrdinové vycházejí převážně z řecké mytologie (podobně jako jsou postavy z Thora spjaté s tou severskou). Někteří odkazují k řeckým bohům (Thena/Athéna, Phastos/Hefaistos), jiní zase ke slavným hrdinům (Ikaris/Ikaros, Gilgamesh). Každý z hrdinů má specifické vlastnosti i charakter: Ikaris (Richard Madden) umí létat a jeho zbraní jsou spalující oči, Phastos (Brian Tyree Henry) je skvělý vynálezce, Gilgamesh (Dong-seok Ma) je extrémně fyzicky silný atd.

Problém je, že skoro žádná z postav není sama o sobě příliš zajímavá či originální. A platí to jak pro ty obsazené méně známými herci (což je většina), tak i pro charaktery v podání dlouholetých superhvězd (Angelina Jolie a Salma Hayek). Trochu silněji mě dokázaly zaujmout jen dvě. Ikaris, jehož představitele mám rád už od dob Hry o trůny, kde hrál Robba Starka, jehož motivace nejsou úplně banální a jednoznačné, takže publikum má šanci si k němu vybudovat alespoň trochu hlubší vztah.

Druhým je Kingo (herec a komik Kumail Nanjiani), jehož předobrazem mají být japonští samurajové. Ten ale utkví v paměti hlavně díky tomu, že se už desítky let živí jako úspěšný bollywoodský herec, čehož tvůrci využili pro pár milých vtipů a narážek na filmový průmysl. Zbytek členů a členek týmu plní v příběhu své úlohy, jinak jde ale minimálně o třídu méně atraktivní charaktery, než jsou Iron Man, Captain America či Black Widow.

Scénář se skládá ze dvou ústředních typů scén. V jednom hrdinové vedou debaty o smyslu svých dlouhých životů a konání, ve druhém svádějí boje s (digitálně a designově nepříliš zajímavě ztvárněnými) Devianty. První hodinu je to díky produkčně velkorysému střídání lokací i časových období docela příjemná podívaná, během následující hodiny už ale vyprávění začne kvůli únavnému opakování téhož (navíc dialogy ani akce nikdy nepřekročí hranici lepšího průměru) pozvolna docházet dech. Naštěstí se ho podaří znovu chytit s příchodem zlomové scény, jež následně děj nasměruje k ucházejícímu velkolepému finále, které ale funguje spíše po stránce emocí než budování intenzivního napětí a sebevědomého servírování opojných audiovizuálních atrakcí.

Eternals jsou spíš než obsahem a jeho zpracováním pozoruhodní některými vedlejšími aspekty a drobnostmi. Určitě se bude mluvit například o tom, jak dokonale naplňují současné požadavky na castingovou diverzitu. V obsazení hrají prim Britka s asijskými kořeny (Gemma Chan), Afroameričan (B. T. Henry), Mexičanka (S. Hayek), Jihokorejec (Dong-seok Ma) či Pákistánec (K. Nanjiani). Dokonce je zde neslyšící hrdinka jménem Makkari, jejíž schopností je superrychlost. Ztvárnila ji neslyšící herečka Lauren Ridloff. Jeden z členů týmu má ve filmu partnera stejného pohlaví, s nímž vychovává adoptované dítě. Nepochybně půjde o terč kritiky či naopak chvály některých diváckých kruhů.

Komiksoví znalci a fanoušci MCU bezpochyby nepřehlédnou fakt, že se ve filmu překvapivě neobjeví žádná z postav z předešlých titulů této série, takže tentokrát výjimečně není skoro vůbec potřeba znát některé z nich předem (dojde jen na pár zmínek o Thanosovi a válce s ním). A možná poprvé došlo na slovní narážky na konkurenční komiksové vydavatelství DC – to když je Ikaris kvůli svým schopnostem přirovnán k Supermanovi.

Jedna rovina (velmi subtilní) zábavy vychází také z odkazů, které pravděpodobně ani nebyly zamýšleny a málokdo je zaregistruje. Mnoho znalců zmíněné Hry o trůny se jistě lehce pousměje v momentu, kdy dojde k seznámení postav Richarda Maddena s Kitem Harringtonem (jenž tu má jen velmi málo prostoru), kteří v seriálovém hitu HBO představovali nevlastní bratry. Ještě větší perličkou ale je, že oba muži jsou ve filmu zamilovaní do Gemmy Chan, jejíž filmové jméno (Sersi) se v angličtině vyslovuje až podezřele podobně jako jméno jedné z hlavních (anti)hrdinek seriálu (Cersei), již ztvárnila Lena Headey.

Oscarová režisérka natočila měřítkem nepochybně velký film, který se toho snaží během nadstandardní stopáže odvyprávět opravdu mnoho, bohužel samotná látka ani její formální uchopení v konečném součtu v ničem moc nevynikají. Jde o solidní fantasy blockbuster pro celou rodinu, na němž je rozhodně vidět, že stál spoustu peněz. Ovšem vzhledem k početné konkurenci na poli superhrdinských velkofilmů (například letošní vynikající Sebevražedný oddíl) hraje spíš až druhou ligu. Navíc hodně otevřený konec, jenž vyloženě žadoní o druhý díl, mnoho divaček a diváků asi také příliš nepotěší.

Hodnocení: 55 %