Natáčení porna změnilo život nejen jí. Chyby Jana Prušinovského jsou romancí o síle lásky, důvěře a pokřiveném veřejném mínění
Chyby režiséra Jana Prušinovského (Most!, Kobry a Užovky, Okresní přebor) a scenáristy Romana Vojkůvka (Někdo tam dole tě má rád) vybočují z řady autorova portfolia, který záměrně ořezal humor na minimum a do středu dění obsadil dvojici lidí kolem třiceti let (Pavla Gajdošíková, Jan Jankovský), kteří se do sebe zamilují a na jednu středočeskou vesnici odjíždějí začít nový společný život. Dožene je však minulost sympatické Emy (Pavla Gajdošíková), která před pěti lety natočila několik pornografických videí, což neušlo souhrou okolností Tomášovi (Jankovský), jeho "kamarádovi" ani štamgastům vesnické hospody.
Prušinovského film je sympatický hned z několika důvodů. Jeho protagonisté mají narozdíl od představitelů řady romantických komedií klasická zaměstnání, takže si vydělávají jako prodavačka (Ema) a opravář střech (Tomáš). Děj snímku se odehrává v reálných kulisách českého maloměsta a vesnice, s čímž se dokáže identifikovat nemalá část diváků. Prušinovský režíruje úsporně, úsečně a s respektem k divákovi, takže můžete zapomenout na dovysvětlování a dublování informací. Nevyhýbá se zdánlivě banálním scénám, které dotvářejí právě ten dojem, že je snímek odrazem skutečného, často obyčejného života.
Jenže v tom je částečně i kámen úrazu Prušinovského novinky, neboť v rámci zjednodušování a autenticity generalizuje, předkládá klišé a divák často předem vytuší, kam se bude děj ubírat. Patrné je to například ze situace, kdy Tomáš s "kamarádem" opravují jednomu muži střechu, chlebíčky jim přinese jeho mladá dcera, která o několik dnů později skončí s oběma muži ve vířivce... Prci, prci, prcičky hadr. Když se Tomáš dozví, že jeho dívka natáčela porno, zmlátí jí, jako kdyby to, co dělala před pěti lety, mělo znamenat, že mu je nevěrná. Ale to, že chlapi porno po večerech hojně sjíždějí, je v naprostém pořádku. A příkladů by se našlo mnohem víc (například párky a klobásy, které Ema v průběhu filmu tak často nabízí).
V rámci žánru hořké komedie Prušinovský zcela jasně spiklenecky pomrkával na diváka. Tady se každý musí se sdělením a vyzněním popasovat sám, což často není jednoduché. Když se například po scéně, v níž mladé dvojici kdosi "vyzdobí" fasádu malůvkami pohlavních orgánů, ozve někdejší hit skupiny Kabát "Má ji motorovou", v člověku to budí rozpaky. Jako kdyby se z romance stala potrhlá komedie, v níž autor kříží Trpaslíka s Mostem!.
Čím Chyby možná až příliš zaujmou je téma pornografie a vypořádání se se stigmatem jejího natáčení. Zaznívá zde šovinistický názor, že když žena účinkuje v pornu, je z ní prodejná děva (věděla, do čeho šla, za následky si může sama), ale když video sleduje zástup chlapů, je to vlastně naprosto v pořádku (jednou to ve filmu poruší samotná Ema, která se diví, že Tomáš má potřebu sledovat porno). Na mysl mi při té příležitosti vytanulo hned několik případů z tuzemské minulosti, kdy média a muži odsuzovali ženy za účinkování v pornu. Například případ z roku 2016, v jehož rámci sdílel veřejně činný a na sociálních sítích hojně sledovaný politik kompromitující fotografii ženy z reklamy, na kterou bulvár zjistil, že předtím účinkovala v pornu. Alibistické a rádoby mravokárné chování médií v Chybách zastupuje Tomášův "kamarád", třicátník, který nikdy nedospěje a zmůže se jen na zoufalý lov mladistvých, naivních dívek.
Hlavní herecké představitele vybral Prušinovský na výbornou. Jankovský je jakousi mladší verzí Matěje Hádka a Pavla Gajdošíková jednoznačným objevem, který zcela jistě u filmu dostane další výrazné příležitosti. Dvojice s přehledem zvládá ztvárnit jak milostné citlivé pasáže, tak výbuchy agrese, beznaděje, usebrání i smutné chvilky bez jediného proneseného slova. Plakat mladého muže v českém filmu často neuvidíte. Tady ano a je to jednoznačně ku prospěchu filmu.
Distributor i sám autor označuje 99 minut dlouhé Chyby za romanci, za snímek popisující vztah dvou lidí bez příkras, vaty a cingrlátek. Člověku nicméně sem tam přijde, že hrdinům (především Tomášovi) často chybí motivace, jeho postava je načrtnuta jen několika pomyslnými křivkami a zbytek je bůhví kde. Možná jsem na Prušinovského novinku moc přísný, ale autor zaručených kvalit vstoupil do nových žánrových vod a zdá se, že narazil na vlastní limity. Přináší sice na tuzemské poměry nadprůměrný titul (jeho styl a poetiku bych připodobnil například k Fatihu Akinovi a snímku Na druhé straně, ten nicméně vznikl již před 14 lety). V novince Prušinovský obsadil vůbec poprvé v rámci své filmografie do hlavní role ženu. Ženu, která se nicméně musí zatraceně obhajovat a utíkat, tudíž divák řeší otázku, jak to všechno autor vlastně myslel? Je to pouhý nestranný pohled na její těžký úděl? Nemilosrdný popis reality? Tam, kde Prušinovský tnul do živého jako černohumorný společenský kritik, částečně selhává v rámci žánru romance. Bohužel.