M E Z E R Y: Nora Štrbová natočila pozoruhodný umělecký film, který se věnuje ztrátě krátkodobé paměti

Ve snímku M E Z E R Y uměleckou formou popisujete, jak se asi cítil a jak vnímal svět váš bratr, který utrpěl gliom hypothalamu a de facto ztratil krátkodobou paměť. Co bylo tím prvotním podnětem k realizaci tak citlivého tématu?
Když můj bratr přišel o krátkodobou paměť, začala jsem se o tuto tematiku více zajímat. Jelikož jsem každý den byla konfrontovaná s reálným dopadem takového handicapu na člověka v přímém přenosu, víc a víc mně začalo docházet, že paměť není jen obyčejnou schopností těla, že je to možná samotná podstata člověka.

M E Z E R Y poměrně civilní a přímou cestou popisují onu ztrátu krátkodobé paměti. Kdybych se zeptal napřímo, dá se tento stav nějak zmírnit, nebo člověku nezbývá než se s ním smířit a naučit se s ním žít?
Bohužel, konkrétně případ mého bratra se zmírnit nedal. Velmi záleží na tom, z jakého důvodu člověk o paměť přichází, jakým způsobem jsou paměťová centra poničena atd.

M E Z E R Y: Trailer

M E Z E R Y

Ve filmu vystupujete v audio stopě vy, kamarád vašeho bratra a on samotný. Jak se váš bratr ke vzniku snímku vlastně stavěl? Konzultovala jste s ním detaily?
Konzultovala jsem to s ním už jen ve své hlavě, jelikož v době, kdy jsem film začala dělat, byl již dva roky po smrti. Pro mne jistý dialog s bratrem představovala práce s jeho fotkami, které jsem ve filmu doplňovala animacemi, kolážovala je, dávala je do určitých kontextů… Často jsem při práci myslela na to, co by na to asi Šimon řekl...

Ve filmu mne zaujal například efekt změny vnímání plynutí času. Mohla byste čtenářům popsat, jaké animační metody jste používala?
Film jsem skládala za využití různých technik, abych docílila pocitu změněného vnímání světa, prostoru, času, které nastává při poruchách paměti. Střih se postupně rozvolňuje, znepřehledňuje, zahlcuje parazitními výjevy, podobně jako při postupné ztrátě paměti.

Kombinovala jsem kreslenou animaci, fotografické koláže a rotoskopii (technika, při které se scéna natočí nejprve s reálnými herci a následně se překreslí). Asi nejzajímavější byla tvorba abstraktních částí, které vznikly při spontánních experimentech s barvami a různými chemickými látkami přímo pod kamerou. Velkou roli následně hrála i postprodukce, kdy jsem v počítači jednotlivé scény různě vrstvila přes sebe, ostře stříhala, či naopak nechala klidně plynout a kombinovala se zvukovými experimenty. M e z e r y vznikaly organicky, bez předem daného scénáře, což mi na jednu stranu dávalo obrovskou svobodu, po které jsem při tvorbě filmů vždycky prahla, na druhou stranu ale často docházelo k velkým propadům zmaru, kdy jsem vůbec nevěděla, kam film směřuje. Každopádně, cesta to byla dobrodružná.

Vy jste se snímkem mimo jiné uspěla na festivalu Elbe Dock. Nominovaná jste byla v rámci Cen české filmové kritiky v kategorii Nejlepší krátký film. Jaké další ohlasy na snímek máte a co s ním plánujete?
Na FAMU máme velmi aktivní festivalové oddělení, které mi pro film zajišťuje pestrý festivalový život. Musím se přiznat, že kdyby tomu tak nebylo, nejspíš by film nikdo moc neviděl, jelikož tahle propagace a pečování o film po jeho vzniku není moje silná stránka.

M e z e r y bohužel vznikly se začátkem pandemie, a tak přestože mají celkem úspěch a jezdí v podstatě po celém světě, v této nové online realitě se to těžko nějak prožívá... Byly na Vision du réel, IDFA, Poitiers Film Festival, v Ljubljana, Záhřebu, Stockholmu, dokonce i v Rusku! Ale já furt jen sedím doma a sleduji to ze své postele. Tak je to takové smutné. Ale jsem ráda, že i v této podivné době film stále nějak žije.

Co v rámci své filmové tvorby chystáte do budoucna?
Po dokončení katedry animace jsem přestoupila na katedru dokumentu, kde nyní studuji druhý ročník. Pracuji tedy především na školních filmech. Momentálně je to hrané cvičení v ateliéru, ve kterém zpracovávám surreálné podobenství otrávené řeky Bečvy. Animaci jsem však úplně neopustila, mimo školu například děláme s bývalou spolužačkou Bety Suchanovou animované hudební videoklipy.