Recenze: Unsane - blázinec, strach a skvělé herecké výkony. Oscarový režisér natočil svůj první horor na mobilní telefon!

Ve filmu o slečně, která možná je a možná není šílená, možná ji někdo stalkuje a možná se jí to jen zdá, nehrají žádné velké hvězdy. Hlavní představitelka je Claire Foy, kterou třeba znáte z povedeného seriálu The Crown (nebo jako jednu z aktérek nedávné kauzy "dostává on víc než ona?"). Tipuji, že zbytek tváří spíše nepoznáte, ačkoliv v Unsane hrají samí nadaní herci plus jeden Matt Damon v mini cameu.

Příběh o tom, jak to chodí v amerických blázincích, má své technické "mouchy". Ano, není to ve standardním kinoformátu, ano, je to místy dost tmavé, nebo řekněme nezvykle (ne)nasvícené, ale zase v několika scénách Soderbergh ukazuje výhodu minimalistické technické výbavy. Například když točí v malé vypolstrované samotce a divákovi šikovně zprostředkovává velmi intimní, ale přitom komplexní pohled na dočasné ubytování pacienta, který "zlobil".

Unsane je Soderberghův první "horor", ale je to i mystery a psychothriller zároveň. Díky skvělému hereckému výkonu hlavní představitelky je její podivná psychóza velmi uvěřitelná a každý, kdo si někdy připadal "příliš normální na blázinec" nebo "příliš bláznivý na normální svět", si v tomhle filmu něco najde. A to ať už si myslíte, že je v tom cvokhausu hlavní hrdinka oprávněně, nebo neoprávněně.

Soderbergh je mistr nejen v humoru a vytváření sexy napínavých situací točících se kolem různých kriminálníků a akčních střetů (Zkrat, Dannyho parťáci, Zakázané ovoce), ale hlavně v líčení nezvyklých momentů týkajících se psychologizace intimních prožitků postav. Za všechny jmenuji několik z jeho filmů: Sex, lži a video (1989), podle mě nedoceněné Hollywood, Hollywood (2002) a Liberace! (2013). Nebo jeho nejnovější seriál Mosaic s Sharon Stone, ten také stojí za vidění.

V Unsane se režisér "vrací" právě k onomu zkoumání intimních prožitků a k psychologizaci svých postav. A to ve velmi jednoduché expozici: je hlavní hrdinka, poněkud upjatá, podivná, ale zároveň vysoce výkonná a inteligentní Sawyer Valentini, blázen, nebo ne? Pronásleduje ji někdo, nebo ne? Soderbergh se zároveň filmem snaží trochu navážet do systému americké zdravotní péče, což také nedělá poprvé, k něčemu podobnému se filmově vyjadřoval již filmy Nákaza (2011) a Side Effects (2013). 

Inspirací k filmu bylo prý několik reálných novinových titulků a pokud ano, tak je to celé ještě o něco děsivější než film samotný. Natočen byl za 10 dní za pouhý milión dolarů. Ale nebyl to první film natočený na iPhone (a ani ten nejlepší), připomeňme si třeba Transdarinka (2015) od Seana Bakera, celý natočený na iPhone 5. Takže je vidět, že dnes již opravdu není nutné mít vybavení za milióny, ba ani statisíce k tomu, aby člověk vyprodukoval kvalitní filmový zážitek, na který má smysl se podívat.

A Unsane to jen potvrzuje, protože nejslabší složkou filmu není jeho vizuální stránka, ale scénář.

Spoiler: Máme uvěřit, že David získal zaměstnání přesně v té nemocnici, kam se náhodou Sawyer přišla poradit, nebo že tam získal zaměstnání během 24 hodin od doby, kdy tam Sawyer zadrželi? Obě varianty jsou velmi krkolomné.

Ale u hororů je běžné, že divák umí odpouštět, zejména v oblasti uvěřitelnosti. Plus tady je ta občasná nerealističnost vykompenzovaná nadstandardními hereckými výkony a zajímavým náhledem do psyché možná porouchané osobnosti a možná reálně stalkované ženy.

Co se mi na filmu nelíbilo? Trocha těch děr ve scénáři, nebo spíš míra náhody nebo extrémní snahy, kterou by musely některé postavy využít a vynaložit k tomu, aby příběh probíhal a dopadl tak, jak probíhal a dopadl. Ale to je asi všechno. To, že iPhone ubírá filmu na vizuální hloubce, bylo podle mě u příběhu z tísnivého prostředí spíš přínosem.

Co se mi na filmu líbilo? Claire Foy skvěle hraje. Stejně jako její filmoví herečtí partneři - Joshua Leonard v roli nemocničního zaměstnance, Juno Temple v roli děsivé spolupacientky a Amy Irving v roli matky. Soderbergh umí báječně míchat hrůzyplnou atmosféru se sexy nábojem a psycho situacemi. Koneckonců jakmile víte, že ve snímku figuruje vypolstrovaná samotka, nemocniční andělíček, svěrací kazajka a neurčitý počet psychopatů, které režíruje Steve Soderbergh, asi víte i to, že se je na co těšit. A právem. Film je napínavý, záživný a klade pár zajímavých dotazů ohledně (možná nejen) amerického zdravotnictví. Líbilo se mi také to, že film neukazuje své postavy jednorozměrně. To je v hororech nezvyklé a žánrově to tím snímek hned povyšuje.

Pro koho film je? Pro fanoušky psychodramat, hororů a thrillerů z prostředí blázince. Pro nás úchyláky. Pro alespoň trochu perverzní diváky. Pro lidi, které zajímá, jak vypadá film natočený na to, co možná i oni mají v kapse. Pro ty, co se chtějí podruhé za Soderberghovu kariéru podívat na pěknou scénu z vnitřku kufru auta. Rozhodně pro fanoušky Soderbergha a Claire Foy. Oba dostanou velký prostor. Soderbergh je znám tím, že než aby se dohadoval s velkými studii a producenty o svou vizi a musel ustupovat, raději si najde způsob, jak film udělat po svém. Proto třeba Liberace! šlo na HBO místo do kin a proto tento režisér často hledá způsob, jak ufinancovat film dopředu. Aby pak mohl dělat opravdu to, co chce, a nemusel spoléhat na marketing, distribuci a výdělek prvního víkendu.

Nutno říct, že u Unsane, jehož rozpočet byl něco málo přes milión a utržil zatím miliónů devět, se mu to vyplatilo. Což je dobrá zpráva, protože pak je možné předpokládat, že víc a víc filmařů se odváží vytvářet věci přesně podle své vlastní vize (jako třeba ještě Louis C.K.) a nikoliv podle diktátů marketingu a velkých korporací. Špatná zpráva je to, že člověk, který se pak po vzoru tohoto experimentálního režiséra s nadšením vrhne do vlastní tvorby, možná zjistí, že realizace jeho vize není zajímavá pro nikoho mimo maminky a tetičky Mileny. Ale každý natočený film a potěšený divák se počítá. Nebo ne?

Hodnocení: 76%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE